His Majesty

21

Přišel den, kdy se měli Jean Yeol, Baek Whiston a Lay Feathers znovu setkati. Baek měl zabaleno již tři dny předem, za to Lay si ještě usilovně balil na poslední chvíli, jak už bylo zvykem. Časně ráno vyjeli z apartmá a kočárem jeli směrem z centra městečka rovnou do Fleur Blanche.

,,Snad mám všechno, nerad bych něco zapomněl" strachoval se Baek, když si prohlížel svá zavazadla po své levici.

,,Jak by jste mohl, když jste si balil tři dny předem" utrousil Lay nepěkným tónem poznámku, jenž upoutala mladíkovu pozornost.

,,Ano, já totiž jedu tentokrát do Fleur Blanche za prací" pochlubil se návrhář a pozoroval dění přírody z okénka kočáru.

,,Já bych řekl, že tam jedete z jiného důvodu a tenkrát to není věc, ale osoba" prohodil Lay.

,,Nebudu lhát, když vám povím, že i to je ten důvod" přiznal zelenooký jako by nic a jeho zrzavé kadeře se zacuchaly, jak kočár projížděl nerovnou kamenitou cestou skrz pláně.

Černovlasý přítel sedící naproti němu si nad Baekem naštvaně povzdechl a už byl raději po celou cestu až do sídla Jean Yeola zticha.

Zanedlouho oba chlapci dojeli do sídla. Jako minule je přivítal sluha Van Chen a dovedl je do samé místnosti jako tehdy při jejich první návštěvě. Baek Whiston se opět díval okolo sebe, jakmile si všiml nově vyměněných záclon do karmínově červené. Návrhářovi se tato barva velmi líbila. Ihned si představil Jean Yeola v obleku té samé barvy. Ach, jak ta by mu slušela! Bohužel tato představa byla nesplnitelná.

Jen co Baek uviděl Jean Yeola přicházejícího k nim, nemohl si nepovšimnout dalšího slušivého ošacení, jenž měl na sobě. Šedá se míchala se zlatou, jak se jeho pozlacené knoflíky leskly v záři slunce na černých pruzích, jenž byly po stranách kabátu. Střevíce měly havraní barvu a bílé krajky na rukávech jasně značily o přítomnosti košile pod vestou.

,,Jaká to vážená návštěva! Nečekal jsem, že přijedete tak brzy" usmál se vévoda a rozprostřel ruce do stran.

,,Vaše výsosti, sami jsme nečekali, že vyrazíme tak brzy, že Baeku?" uklonili se oba a Lay se vyčítavě podíval na přítele uklánějícího se vedle něj.

,,Chápu, to nevadí. Zkrátíme si čas posezením v salónku" zadíval se na oba s úsměvem překvapeně Yeol. Nadšeně svým hostům ukázal cestu a jakmile kolem něj prošel i Baek, neodpustil si nenápadně nasát jeho sladkou, pro něj neznámou vůni.

Co mu jen připomínala? Višně? Meruňky? Jahody? Sám přesně nevěděl, ale bylo to sladké, jemné a nevnucené snad jako on sám řekl by, kdyby v sobě neměl ještě alespoň malý kus morálky, která mu byla vštěpována již od dětství. Své divoké myšlenky zahnal a pokračoval v cestě za hosty.

Usadili se v salónku jak jinak, než s výhledem na zahrady a následně upili ze svých porcelánových hrnků s čajem. Lay velmi opatrně. Věřil, že modrobílý hrníček jenž svírá je nejvzácnější a nejdražší věc, jakou kdy v ruce měl. Nad touto skutečností ale Baek Whiston ani chvíli neotálel. Nemohl přestat směřovat své pohledy k mladému vévodovy.

,,Vaše zavazadla výsosti" oznámil Van Chen, když přišel do salónku s dvěma hnědými kufry.

,,Výborně, postavte je tam" poukázal Yeol na místo před zahradním vchodem do sídla a sluha s ne moc nadšeným výrazem došel zpět a tam vyčerpaně zavazadla položil.

,,Z výrazu Van Chena hádám, že jste si s sebou nepřivezli zrovna nejlehčí zavazadla" pousmál se vévoda a zabodl vidličku do růžového dezertu.

,,Abych pravdu řekl výsosti, snažil jsem se vzít jen ty nejnutnější věci na rozdíl tady od pana Whistona, jenž si balil tři dny předem" zasmál se Lay a díky tomu si vysloužil viditelné kopnutí do holeně a zabijácký pohled od samotného Baeka, jenž seděl vedle něj.

Mladému šlechtici tato skutečnost nemohla před očima uniknout a tak se sám pro sebe zasmál jejich vztahu a upil z hrnku horkého čaje mezitím, co nespouštěl svůj zrak z naštvaného a rozhozeného návrháře.

Omlouvám se za takovou časovou prodlevu vydávání :/ ale zítra už bych mohla mít náhradní mobil, takže zase budu moct vydávat častěji :)