His Majesty

12

,,Výsosti, jen bych vám chtěl připomenout dnešní návštěvu. Jedná se o...Baeka Whistona a Laye Featherse. Počítáte s ní?" vyslovoval se špatnou angličtinou sluha Jean Yeola, jenž hleděl z okna na své úchvatné zahrady na něž padalo dopolední slunce.

,,Samozřejmě, že s ní počítám! Jak bych mohl zapomenout?" spíše oznámil nadšeně vévoda a hbitě se na patě otočil k Van Chenovi. Sluhu úsměv mladého pána potěšil a sám se neubránil drobnému úsměvu.

,,Výborně. Máme tedy přichystat vše potřebné?" zeptal se nejistě služebník a složil pergamen s jmény návštěv do menšího čtverce.

,,Jistě. Nýbrž přichystejte občerstvení ven před kašnu. Pan Whiston projevil nemalý zájem o mé zahrady" pravil zasněně Yeol a jeho úsměv nevědomě nemizel z tváře. Byl opravdu rád, že si mohl za ta dlouhá léta konečně s někým popovídat. Vždy byl nesmírně potěšen, když svůj zájem o záliby nemusel projevit sám.

Krátká vzpomínka na usmívajícího se cizince, jenž stál ten večer před ním prolétla jeho hlavou jako pták. Mladík s nemalým věkovým rozdílem byl velmi sympatický a zajímavý. Vzpomněl si na jeho zářící oblečení a drobnou postavu. Zaznamenal nevídaný zájem o jeho zahrady a vášeň v hlase, když vyprávěl o všem zajímavém. Skvěle se bavili a on již od toho okamžiku věděl, že se musí opět sejít.

Sám nevěděl kdy, ale obraz jeho myšlenek jako by se najednou změnil. Vzpomínka na muže, jenž si před ním ten večer sundal třpytivou škrabošku se mu vryla do paměti a on tak před sebou mohl opět vidět ty kouzelné zelené oči, jenž skvěle padly k jeho škrabošce a především k jeho světle hnědým až zrzavým kadeřím. Byl krásnější a elegantnější než kdejaké francouzské šlechtičny. Bůh jeho dámským rysům v obličeji taky neubral a tak se z něho stával doslova blyštící se zázrak.

,,Mi-Milosti? Posloucháte mne?" ujišťoval se Van Chen, když si se zájmem prohlížel tvář svého pána.

,,Ah, jistě. Co jste říkal?" probral se Jean Yeol z transu a s překvapením zatřepal hlavou. Jak dlouho že nevnímal?

,,Jen jsem se ptal, jestli o návštěvě ví i váš otec" slabě promluvil sluha a nepřestával vévodu zaujatě sledovat.

,,Ne a ani s to dozvědět nemusí. Bude to tak lepší" ujistil svého sluhu vévoda, ke kterému se otočil zády, aby mohl opět sledovat dění na zahradě.

,,Jistě, Výsosti" souhlasil nejistě sluha a potichu odešel pryč z místnosti.

⚘❃⚘❃⚘❃⚘

,,Jestli tam kvůli vám dorazíme pozdě, budete to se svou francouzštinou vysvětlovat vévodovi sám" pohrozil prstem Baek svému příteli, když projížděli kočárem tou samou cestou jako minule.

,,Když už jsme u té francouzštiny, jak mám mluvit, abych opět nepopletl slova?" chytl se tématu Lay a vyčkával, co mu na to návrhář řekne.

,,Nebojte příteli, vzhledem k našemu původu snad všichni pochopí, když vaše francouzština nebude na úrovni jazykovědce"

,,A nebylo by lepší, kdybych jednoduše někde počkal?" zoufal Lay a začal pochybovat o veškerých nadcházejících událostech.

,,Layi prosím uklidněte se, budete tam se mnou a kdyby bylo nejhůře, budu s radostí váš překladatel" povzbuzoval s úsměvem Baek svého přítele.

Jen co to dořekl, kočár prudce zastavil. S říhnutím koní se zrzavý mladík nadšeně podíval z okénka a následně se mu naskytl pohled na mohutné šedé schodiště a následně celé sídlo i s dvorem. Bez otálení otevřel dveře černého kočáru a po schůdkách sešel až na cestu, která pod jeho botami vydala tříštivý zvuk, jak se bílé kamínky otřely o sebe.

,,Přeji krásné poledne. Jsem Van Chen, hlavní služebník vévody Jean Yeola a je mi potěšením vás přivítat v sídle Fleur Blanche. Mladý pán přijde za chvíli, zatím vás dovedu do místnosti pro hosty" oznámil mladý sympatický muž ve věku zhruba stejném, jako byl sám Baek Whiston. Avšak jeho přítel Lay, který stačil vystoupit z kočáru ještě před proslovem služebníka, mu kvůli jeho mezerám ve francouzštině rozuměl zhruba jedno souvětí.

,,Také vám přeji krásné poledne. To je výborné, máte to tu moc krásné. Snad nevadí, že tady můj přítel neumí zrovna plynně francouzsky" poukázal na nechápajícího Laye, jenž stačil zaplatit Baekovými penězi za kočár.

,,Vůbec ne, má angličtina je samozřejmě pokročilá a plynně se dorozumím - i když možná ne s nejlepší výslovností. Pokud to bude potřeba, mohu vám cokoliv přeložit" usmíval se služebník, hledící spíše na Baeka vzhledem k tomu, že stále ještě mluvil s návrhářem francouzsky.

,,To je skvělé!" zajásal Baek.

,,Tak tedy můžeme?" optal se Van Chen a poukázal na cestu ke vchodu do sídla. Poodstoupil a na oba mladíky se podíval, vyčkávaje na jejich souhlas.

,,Jistě!" radostně zatleskal zelenooký a s pohledem mířeným ke svému nejistému příteli se rozešel vpřed.

Jean Yeol začíná neobvyklým způsobem obdivovat Baeka , hmmm (͡° ͜ʖ ͡°)