His Majesty

53

Naděje mladého vévody se každým nadcházejícím dnem vytrácela. Na manželské smlouvě, kterou již podepsal, nenašel žádnou sebemenší skulinku, díky které by svazek nemohl být platný. K tomu mu stále nepřišlo jediné psaní, ani slovo, jako odpověď od rudovlasého Angličana.

Vzhledem k tomu začal pochybovat. Obával se, že to, co bylo mezi nimi nebylo tak skutečné, jak se domníval. Jako by si onen návrhář hrál s jeho city, jak s hračkou jen na jedno použití..a to nemohl strpět. Ačkoliv se nikdy nad nikým nepovyšoval a sláva s bohatstvím ho nezkazily tak, jako ostatní panovníky včetně jeho otce, takové zacházení bylo vůči němu hrubé a opravdu nefér.

Cítil, jako by někdo zneužil jeho nevinnost, jako by ho někdo poskvrnil hříchy a propíchl mu bolavé srdce v hrudi. Párkrát za sebou zamrkal, aby zahnal slzy, které se pokoušely dostat ven. Opět si nalhal, že se jen jeho odpověď někde opozdila, je v pořádku a má ho stále rád.

S povzdechem odložil manželskou smlouvu stranou a zvedl se ze židle. Odešel z pokoje se stále nepříjemným pocitem. Cestou potkal kuchaře, který do něj málem vrazil s plnou náručí špinavých talířů a příborů.

,,Omlouvám se mladý pane, vůbec jsem vás za tím rohem neviděl'' nervózně se zasmál, ale ihned ztichl, jakmile si všiml nešťastného výrazu šlechtice.

,,Stalo se něco můj pane?'' otázal se zvědavě kuchař.

,,Ale nic'' odpověděl sklesle Yeol a pokusil se o šťastný úsměv. Neměl náladu na komunikaci a tak pokračoval v cestě.

,,Já vím, co se stalo. Odjel vám ten mladý Angličan, že?'' pousmál se straší muž v bílém.

,,No jo, vlastně je to dobře. Nikdo ho tu nechtěl ani neměl rád a z jeho zadku bylo dost jasný, že si tam rád nechává strkat..''

,,Ticho! Zmlkněte! Takhle o něm mluvit nebudete!'' obrátil se na něj s křikem Francouz. Kuchař byl překvapen jeho reakcí, možná proto, že nikdy neslyšel svého pána zvýšit hlas.

,,Za tohle bych tě mohl dát pověsit. Není možná členem královské rodiny, ale je to můj přítel, takže ještě jedno křivé slovo proti němu a jdeš přinejmenším pod zámek'' zašeptal mu výhružně blízko obličeje, až se sloužícímu málem podlomila kolena strachem.

,,Pa-pardon, nechal jsem se unést. Tak..já už půjdu, s tím nádobím'' odpověděl a urychleně se přemístil do vedlejší místnosti. Yeol byl rád, že mu zmizel z očí. Měl pocit, jako by se v něm doslova vařila krev. Ještě chvíli a byl si jistý, že by mu provedl nemilé věci.

Mezitím se daleko na severu probouzel mladý návrhář. Nevěděl, kde byl, kolik je hodin, jaký je den a ani netušil, jak se na místo dostal. Věděl jen, že leží v něčí náruči jehož vůně mu je povědomá.

Náhlé světlo jako by ho udeřilo do hlavy a jeho tak náhle rozbolela hlava. Pokusil se posadit, ale tělo ho bolelo a těžká hlava a paže ho vrátily zpět do měkkých peřin.

Ačkoliv tušil, komu vůně, paže a lože patří, pro jistotu otočil hlavu a setkal se tváří v tvář s jeho bývalým milencem. Začal si spojovat předešlé události a rovzpomínávat se.

Bolela ho ústa, krk, hýždě..skoro celý člověk. Navíc si uvědomil, že je nahý a  majetnicky ho objímá Sehun, takže to nebylo pouhé nevinné přespání u přítele z důvodu deště...déšť! Alkohol! Dopis! Vše se mu rychlostí světla vybavilo! No jistě!

Tušil, že je tak 6 ráno. Musel se domů dostat tak, aby ho nikdo ze Sehunovy rodiny nespatřil, a proto musel odejít hned. Opatrně se vymanil ze Sehunova sevření a snažil se posbírat všechno ošacení pohozené po místnosti.

,,Víš, že jsi takhle nejvíc sexy?'' slyšel za sebou rozespalý hlas.

Baek se na něj jen s nesouhlasným kývnutím a širokým úsměvem podíval a dál se oblékal do pomačkaného šactva.

,,Kam vlastně jdeš? Lehni si ještě na chvíli ke mně'' ptal se mladší a poklepal na ještě vyhřáté místo vedle sebe na loži.

,,Vaši za chvíli stávají. Nevím, jak bych jim vysvětlil, co tu po ránu dělám'' odpověděl, když si na sebe bral poslední kus oblečení.

,,To se divím, že si to ještě pamatuješ...přijdeš ještě dneska?'' nevinně se zajímal, ale to už mu rudovlasý věnoval poslední omluvný pohled a s úsměvem potichu odešel z pokoje.

Opatrně scházel po schodech dolů a snažil se vydávat co nejméně zvuků. Podařilo se mu přes tichou místnost dostat až k těžkým dveřím, které pomalu otevřel a hned jak se dostal ven je za sebou zavřel.

Rozhlédl se po ospalé prázdné ulici a vytáhl si límec nahoru, aby šlo z jeho obličeje rozpoznat co nejméně. Ještě se naposledy nejistě rozhlédl a vydal se rychlou chůzi směrem domů. To ještě netušil, že je sledován neznámou osobou.