His Majesty

22

,,Tak ještě jednou a už to opakovat po druhé nebudu, říkám vám Van Chene, ten Baek Whiston nejen, že je velmi sympatický, zajímavý a něžný, on také nádherně voní! Jak nějaké čerstvě sklizené ovoce na podzimním sadu" básnil Jean Yeol, když opět postával u okna a hleděl na své zahrady.

Až poté si uvědomil vážnost svých slov. Měl by o tom vůbec s někým mluvit? Jaká to hloupost, Van Chen je nejen jeho věrným osobním stuhou, ale také přítelem, který by ho nikdy nezradil a kterému by se mohl kdykoliv a s čímkoliv svěřit, i kdyby to bylo sebevíce neobvyklé.

,,Upřímně pane jsem ještě neměl šanci k hostu jaksi přičichnout" vážně řekl Van Chen a přitom se v hloubi držel toho, aby se nad svými slovy nerozesmál.

,,Půjdu raději zkontrolovat, zda-li jsou hosti spokojeni se svými pokoji" uznal Jean Yeol a snažil se ignorovat sluhovu vtipnou poznámku, na kterou zrovna neměl náladu se zasmát. Vydal se pryč z pokoje. Potřeboval někoho, kdo by jeho náladu zvedl z bodu mrazu a ač nevěděl proč, byl to právě mladičký návrhář, který ho vždy donutil se usmát.

Mezitím v druhém patře sídla, v pokoji pro hosty, stál Lay Feathers a prohlížel si interiér svého pokoje pro hosty, jenž byl větší než dům, ve kterém v mládí vyrůstal. Dovolil si pohladit hedvábné záclony a sáhnout na sametový polštář, jenž byl v posteli. Do pokoje mu s energickým zaťukáním hlučně přiběhl Baek a dožadoval se jeho pozornosti.

,,Můžete mi vysvětlit, co to k sakru děláte?!" rozčiloval se Baek jakmile zavřel dveře od pokoje.

,,Co máte na mysli?" zeptal se s klidem Lay a mírně se pro sebe pousmál, protože z části tušil, o co se jedná.

,,Opravdu bylo nutné říci, že jsem se balil tři dny předem?!" rozčílil se Baek a v tu chvíli měl chuť Laye uškrtit.

,,Ale ale, snad vám nevadí, že jsem se o tom zmínil zrovna před vévodou" zašeptal posměšně černovlasý.

,,O co vám jde?!" zamručel zlostně Baek a svým mladistvým obličejem se spíše podobal naštvanému dítěti.

,,Nebojte, nechci vás ztrapnit či pohoršit před Jean Yeolem, jen jsem si z vás lehce utahoval" pousmál se Lay a užíval si naštvaného výrazu Baeka, jenž byl nadmíru pohoršen.

,,Tak s tím laskavě přestaňte" sykl zelenooký a propaloval přítele pohledem.

,,Nechcete snad, aby vás viděl v jiném světle?" škádlil návrháře Lay a jen, co se Baek Whiston nadechoval rozzuřeně k odpovědi, vyrušilo jej lehké zaklepání na dveře.

Oba věnovali svou pozornost dveřím, které se následně otevřely a v nich stál mladý vévoda. Baek začal panikařit. Nejen z jeho přítomnosti, ale hlavně z toho, že nevěděl co všechno zaslechl. Nohy mu ztěžkly, hrdlo vyschlo a dlaně se zpotily. Nepříjemný svírající pocit v hrudi se míchal s nervozitou.

,,Omlouvám se, že ruším. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli je s pokoji vše v pořádku" snažil se o úsměv Yeol a přitom tikal pohledy od návrháře po černovlasém. Zřejmě přišel nevhod.

,,Ah jistě! Je mnoho-moc krásný" zasmál se nervózně Lay, jak nemohl najít to správné francouzské slovo.

,,To jsem rád" pokýval vévoda s úsměvem hlavou.

,,No, tak-tak já už půjdu. Potřebuji ještě něco dodělat" nervózně řekl Baek a měl se k odchodu.

,,Počkejte prosím, potřebuji vám ještě něco sdělit" stihl vévoda říct a zastavit návrháře v pohybu tím, že ho jemně chytl za paži.

Zelenooký mladík se zastavil a ohlédl se zpět. Podíval se na ruku, jenž svírala jeho paži a pak se podíval jejímu majiteli do obličeje. Hleděl Jean Yeolovi do tmavě hnědých očí a přitom se v nich ztrácel. Srdce jako by vynechalo úder a poté se opět urychleně rozbušilo.

,,Dobrá, mluvte prosím" přikývl Baek a vévoda jeho paži zlehka pustil.

,,Pojďte" poukázal Yeol ke dveřím a spolu odcházeli z pokoje. Návrhář se ani nestačil ohlédnout za přítelem a pokárat ho zlověstným pohledem.

A protože už mám mobil, můžu se vrátit k častějšímu vydávání :)