His Majesty

30

Jean Yeol sice Baekovi opravdu lhal o svém pravém odchodu, ale měl pro to pádný důvod. Jen co si sedl na jednu z bílých laviček ve své zahradě, přemohla ho teprve ta pravá panika. Za dnešek se toho stalo již moc. Ani nevěděl, jestli udělal správně, když od rudovlasého doslova utekl. Musel však zklidnit svou mysl a dát si dvě a dvě dohromady.

Na růžové obloze se objevily první červánky upozorňující na večer, jenž se blížil. Šlechtic si pro sebe unaveně povzdechl. Jak on nedokázal věci promyslet hned, hlavně když se týkaly chlapce, jenž ho dokázal tak uvést do rozpaků.

Blížil se čas večeře a tak se naposled zhluboka nadechl čerstvého vzduchu a zvedl se z lavičky. Nevěděl, jak teď bude moci pohlédnout na okouzlujícího mladíka. A jelikož bude součástí večeře, u které jsou vždy jeho rodiče, nebude to o nic jednodušší.

Jak rád by se o tom s někým poradil. Jak rád by se někomu svěřil o svých starostech, o svých nejistých pocitech k Baeku Whistonovi...bohužel slíbil, že se o ničem nezmíní a lidé ho nenazývali bezvýznamně čestným mužem. Dokázal udržet tajemství, každý jeho čin s ním spojený by znamenal absolutní změnu jeho osudu.

Co vše by se stalo, kdyby se někdo dozvěděl, že se ho snažil mladý chlapec že střední vrstvy políbit? Byla by mu sťata hlava, na jeho rodinu by padl obrovský stín a on by již pravděpodobně s žádným chlapcem nikdy nepromluvil. Ihned by se oženil a ještě by se do konce života vinil za smrt nevinného člověka.

Odešel ze zahrad se sklopenou hlavou. Nemohl se zbavit pocitu porážky. Selhal, zklamal, ale sám sebe. Tušil, že večeře, která se již chystala bude tou nejhorší vůbec. Trapné ticho a nejisté pohledy budou kromě rodičů nechtěnou součástí.

Přišel do místnosti. Uprostřed typický dlouhý stůl s velký množstvím jídla. Na zdobených židlích již seděli otec s matkou. Netrpělivě vyčkávali na ostatní. Po jejich boku již postávali sloužící s podnosem zakrytého jídla pod stříbrnou poklicí a než se Jean Yeol stačil posadit, přišel do místnosti rozespalý Lay.

,,Dobrý večer přeji" snažil se zakrýt zívnutí přítel Angličana, kterého mladý vévoda netrpělivě očekával. Usedl na židli a tak i udělal mladý šlechtic. Věnoval mu spolu s rodiči úsměv a kývnutí na pozdrav.

,,Spal jste dobře?" optal se Yeol a snažil se zakrýt zájem o rudovlasého návrháře, který se ještě nedostavil.

,,Jako doma!" zasmál se Lay a věnoval milý pohled rodičům aristokrata, které doposud neznal.

Přívětivou konverzaci přerušil příchod zelenookého chlapce, který se konečně dostal k jídelnímu stolu. Pozdravil Jean Yeolovi rodiče a poté jeho pohled nechtěně zamířil k vévodovi. S mírným zamrkáním odvrátil hlavu a pohled raději věnoval příteli po boku. I on se usadil na měkkou židli a vyčkal, až mu sloužící položí na talíř pokrm.

Večeře byla vystřižena jak z divadelní hry. Kromě toho, že se hnědovlasý šlechtic snažil navázat oční kontakt s talentovaným návrhářem, který jeho pohled neustále leč úspěšně ignoroval, u stolu zatím nepadlo ani jediné slovo. A tak se atmosféra stala rychle hustou a trapnou.

,,Povězte mladý pane, baví vás vaše práce?" zeptal se mile Jean Seok, když si vložil jeden z kusů jídla do úst.

,,Upřímně je někdy celkem složité pracovat s čísly, ale samozřejmě mě baví" odpověděl s chutí Lay a hned poté byl rázně kopnut do holeně Baekovou špičkou boty. 

,,Je nejen mým skvělým tajemníkem, ale jde mu i výborně účetnictví, které zvládá již od začátku" stihl pohotově zareagovat Baek a tím zachránil jeho i svého přítele od podezírání Jean Seoka. 

Otec Yeola zaraženě zakýval hlavou s falešným úsměvem. Sice panu Whistonovi i jeho tajemníkovi věřil, ale nelíbilo se mu, že dělá takovou práci pro někoho z nízké vrstvy.

Následující konverzace naštěstí nebyla tak opatrná. Protože Baeka bavily plesy a Lay toho hodně o šlechtě věděl, nebyl důvod k obávám. Avšak nejisté pohledy a trapné ticho mezi mladým návrhářem a schopným Yeolem panovalo stále.

Soucítím s Yeolem a je mi líto Baeka, snad se to mezi nimi zlepší :/