Havana // h.s.

Chapter 7

Laura

Ostré sluneční světlo mě zasáhlo do očí. Okamžitě jsem se chtěla přetočit tak, abych mohla dále spát, bohužel tlak na mém břiše mi to nedovolil. S rozmrzelostí jsem otevřela oči. Hned jsem je však musela zavřít, protože toho světla bylo tolik, že jsem měla pocit, že mi to snad vypálí zrak. Chvíli jsem počkala a poté jsem otevřela prvně jedno oko, a potom to druhé. Zrak mi padl na zeď kávové barvy, ta však moji pozornost dlouho neměla. Svoji hlavu jsem sklopila, abych se podívala, co je původcem tlaku na mém břiše. Mužská svalnatá ruka mě držela lehce kolem pasu. Usmála jsem se, jakmile jsem si uvědomila, čí je to ruka. Velmi pomalu jsem se začala otáčet, už jen proto, abych dotyčného nevzbudila, když byl tak natisknutý na mně. Jakmile jsem se otočila, měla jsem perfektní příležitost si prohlédnout jeho ostré rysy tváře. Jednu ruku jsem vytáhla zpod peřiny a lehce se dotkla jeho pokožky na obličeji. Okamžitě jsem však ruku stáhla, když sebou cukl a převalil se na záda, čímž ze mě stáhl i svou ruku. Zahudroval si něco pod nos, ale podle všeho to bylo ze snu, a tak jsem se jen tiše zasmála a začala jsem se zvedat z postele.

Prvně jsem si na chvíli sedla na kraj postele, abych se mohla pořádně protáhnout, protože moje tělo se cítilo neskutečně zmožené. Kosti mi v těle několikrát zakřupaly, jakmile jsem se začala protahovat. Očima jsem sklouzla na podlahu, kde jsem se snažila najít svoje kalhotky. Našla jsem je až u konce pokoje, a tak jsem se s nechutí zvedla a došla jsem si pro ně. Ze země jsem si vzala i svoje šaty, které ležely nedaleko. Poté, co jsem si je nandala jsem zabloudila pohledem k balkónu. Právě jeho široké dveře způsobily, že mi světlo svítilo do očí, ale to teď už bylo jedno. Rozešla jsem se ke dveřím a hned jsem je začala otevírat. Ty hned na začátku vydaly velmi vrzavý tón, ale jak jsem se okamžitě ujistila, Harolda to vůbec nevzbudilo. Poté se však otevřely bez jakýchkoliv zvuků. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu, když jsem vešla na verandu. Pohled mi padl na pláž dole. Chvíli jsem přemýšlela, jestli má vůbec cenu si teď jít zaplavat, ale nakonec jsem usoudila, že vynechám snídani a půjdu se zchladit v takovém teplém počasí.

Vrátila jsem se zpátky do ložnice a podívala jsem se ještě na to krásné vypracované tělo, které právě mělo klidný režim. Jelikož se opět přetočil, tentokrát na záda, mohla jsem si všimnout rýh na jeho zádech. Podle toho, jak byly čerstvé jsem usoudila, že to je moje práce. Hned jsem si vzpomněla na večer, kdy se nade mnou skláněl a potom, jak jsem já rajtovala na něm.

Bylo mi trochu líto opustit takový to kousek, i přes to, že jsem věděla, že bydlíme ve stejném hotelu a máme velkou šanci se znovu potkat. Nebudu popírat, že jsem si to večer užila snad jako nikdy a už jen proto jsem se s ním za každou cenu chtěla vidět znovu.

Můj mozek začal ihned pracovat na plný výkon, když jsem přemýšlela nad tím, jak mu dát najevo, že mám v plánu se ním ještě vidět a ještě si to s ním užít. Prvně mě napadlo, že mu zde nechám kabelku, ale to by bylo víc než jen náznak, protože bych si pro ni buď musela dojít, nebo on by ji musel donést mně. Já však chtěla, aby přišel i bez toho "velkého" náznaku.

Pohledem jsem zavadila o krabičku s kapesníky, kterou jsem v noci využila. Jakmile mě to cinklo v hlavě, rozešla jsem se k ní a vytáhla jsem z ní tři kapesníky. Pak jsem se začala rozhlížet kolem sebe v naději, že se mu zde bude válet nějaká tužka. Bohužel jsem nikde nic nenašla, a tak jsem se rozhodla prozkoumat zbytek jeho apartmánu. Vešla jsem do obývací místnosti a snad pro moje obrovské štěstí, jsem si všimla hrníčku s psacími potřebami vedle lampičky a telefonu. Vytáhla jsem propisku a po chvilce přemýšlení jsem napsala na kapesník několik vět. Usmála jsem se nad svým výkonem. Propisku jsem vrátila na své místo a za pochodu do ložnice, jsem složila kapesník a poté ho položila na noční stolek.