Havana // h.s.

Chapter 9

Harry

"Vážně nemůžu uvěřit, že si mě donutila jít do zábavního parku," podíval jsem se na ni. Tvářila se tak nevinně, když právě držela tu dlouhou špejli, ze které ujídala tu nejvíc růžovou cukrovou vatu na světě. I když se moc snažila, aby nebyla zapatlaná, bohužel jí to nevycházelo. Svůj pohled upírala na mě mezitím, co její prsty stále trhaly jeden kus cukrovinky za druhou.

"Jsem prostě dobrá v přesvědčování," řekla s plnou pusou. Jakmile kousek vaty dožvýkala, vyplázla jazyk a zároveň mrkla pravým okem. "Panebože! Ta vata je vážně dobrá," prohlásila a začala si do pusy strkat další kousek.

"Jediné, co je na tom dobré, jsou tvoje prsty ve tvých ústech," oblízl jsem si rty a s úsměvem jsem se na ni dál díval. Její pohled se odklonil od cukrové vaty na mě. Těžce polkla a chvíli jen stála s obočím lehce pozvednutým.

"A já mám zase ráda ty tvoje uvnitř mě," přišla ke mně, trošku si stoupla na špičky, jelikož jsem stál velmi zpříma, a zašeptala mi to do ucha. Musím říct, že ta holka mě právě odrovnala. Vše však zkazila, když se svými lepkavými rty otřela o mojí tvář. "Taky bys měl ochutnat," vyřkla a konečně se ode mně odtáhla. Na její krásné tváři hrál úsměv. Měl jsem takovou chuť ji za to někde ohnout a pořádně ji ošukat, protože to by si tahle malá potvora zasloužila. "Takže...dáš si?" natáhla ke mně ruku, ale já jsem na nějakou její vatu vůbec neměl pomyšlení. "Hej!" vykřikla, když jsem ji chytl jednou rukou za zápěstí a druhou jí sebral vatu, kterou jsem vyhodil do koše, který byl metr od nás.

"Měli bychom zajít do strašidelného hradu," řekl jsem a aniž bych čekal na nějakou její odpověď, tak jsem ji začal tahat za sebou k velkému černému hradu.

"Proč?!" vykřikla a snažila se vyprostit z mého sevření, což jí bylo samozřejmě prd platné, protože i když na sobě měla nějakou svalovou hmotu, já ji měl mnohem více.

"Protože každá špatná dívka si zaslouží trest," pověděl jsem. Moje nohy zastavily a tělem jsem se otočil tváří k ní. "Protože každá špatná dívka musí jít do strašidelného hradu," řekl jsem tišeji a s jejím výkřikem jsem si ji přehodil přes rameno jako pytel brambor. I přes její protesty a výhrůžky jsem se s úspěchem prodíral nevelkým davem lidí, který se právě v zábavním parku vyskytoval.

"Jakmile se dostanu z tvého sevření, příšerně si to odskáčeš," začala vyhrožovat. Pěstí stále bouchala do mých zad, jelikož stále nechápala, že mě to nebolí. Na tváři mi vyskočil úsměv, jelikož jsem si užíval toho pocitu, že mám nad ní moc a v tuhle chvíli docela velikou.

"Nevrť se tak," pleskl jsem ji po zadku, "kloužeš mi z ramene," dodal jsem a zasmál se. Viděl jsem ty pohledy lidí, někteří se na nás dívali jakože Ježiši marja, to je tak úžasný pár., a jiní zase jako Takhle na veřejnosti, neumí se chovat!. Mě to však nějak nezajímalo. Já jsem se jen toužil dostat do toho proklatého hradu, protože jsem toužil tu sexy krásku, přehozenou přes mé rameno, seznámit s hříšným nebem.

"To si vypiješ!" rozčilovala se, když jsem ji pleskl přes ten zadek znova. Její vztekání nebralo konce, ale já se dobře bavil, takže jsem ji nechal.

"Pššt!" okřikl jsem ji a pleskl ji opět přes zadek, jelikož jsem došel k prodavači lístků. "Poprosil bych dvakrát," řekl jsem k mladému klukovi, který se snažil strašně moc Lauře nedívat na zadek. Jakmile jsem vyslovil svůj požadavek, lehce roztřesený se na mě podíval, a poté jen přikývl a začal trhat dva lístky.

"Osm peso, prosím," vykoktal ze sebe a stále se snažil nekoukat na zadek holky, která mi ho dneska skvěle vykouřila, čímž mě perfektně překvapila.