Brobudilo me bušení kapek na střechu. Byla neděle a to znamenolo, že půjdeme na mši do kostela. Nebyli jsme nijak silně věřící rodina, ale to co se stalo před třemi lety, nám změnilo pohled na svět.
"Dobré ráno Willsonovi" pozdravil nas kněz a náš dlouhodobý rodinný přítel z pod destniku. Byl to on, kdo nás ze začátku držel na nohou. "Jak pak se dnes vede?" Ptal se a zastavil se, protože už jsme byli před dveřmi kostela. "Ale jo, jde to" Odpověděl Sam za nas a podal si s nim na pozdrav ruku. Kněz se usmál a bez dalších otázek pokračoval sám bočním vchodem, aby se mohl připravit. My jsme vešli a sedli si do přední lavice.
Po mši jsme jeli domů. Pomohla jsem připravit Kassey oběd a zavolala Sama i Patricka k jídlu, kteří si mezitím kopali v chodbě s balonem. "Můžu říct modlitbu?" optal se Patrick, ja se koukla na me starší sourozence a ti kývli hlavou. Patrick se radostně usmál a začal přednášet modlitbu, kerou jsme uz moc dobre znali. "Chci ti poděkovat za toto jídlo a prosím tě, at uz nejsme smutní, z toho co se stalo, at jsme veseli, protože oni by to tak určitě chtěli. Amen." Podívala jsem se na stěnu, kde vysela fotografie manželského páru, pár se na fotce šťastné usmíval. Ano, určitě by to chtěli, řekla jsem si pro sebe.
Odpoledne přestalo pršet a vysvitlo slunce, takže Sama napadlo, že bysme mohli vyrazit někam ven. Byla jsem nadšená, protože jsem se potřebovala odreagovat a být co nejvíc se sourozenci, tomu napomáhalo.
Bylo jaro, takže mou sestru hned napadlo, že by sme se mohli jít projít k
Callowskemu jezeru. Bylo to od našeho domu asi 5 kilometrů, coz nebylo strašné. Kluci si sebou vzali i plavky, prý kdyby náhodou.
Po ceste jsme toho spoustu namluvili a dokonce jsme hrali ruzne hry. Slunce začalo pálit, takže jsme byli při menším vyslapu do kopce udýchání, ale stálo to za to, protože ten vyhled byl neskutečné nádherný. Chodili jsme sem často jako maly a milovali jsme to tu pořád stejně.
Sam a Patrickem skočili do vody, i kdyz nebyla zrovna nejteplejší. Ja jsem rozložila deku, kterou jsme vzali sebou a společně s Kassey sme si na ni sedly. Ona vytáhla z plátěné tašky sendviče a jablka. Byl to úžasný pocit, být tam.
Když jsme se vraceli domů, musel Sam Patricka stále popostrkovat, protože už byl unavený a malatny.
Po večeři, jsme jsme se chvíli dívali na nějaký seriál v televizi, u kterého jsme se velmi nasmali. Patrick nám dal všem dobrou noc a šel si lehnout do svého pokojíčku. Neměli jsme největší dům, ale i tak jsme mohli mít každý svůj menší pokojik.
Asi půl hodiny po tom, co odešel mladší bratr, jsem si šla taky lehnout a nechala tam starší o samotě. Usla jsem hned, protože jsem věděla, ze další den je škola a ja chtěla být odpočatá.
"Smrt se neřídí našimi plány."
-Moliére-
ČTEŠ
Girl without the dreams
Romance- ztratila něco, co se nedá nahradit - ztratila smysl života - ztratila sny - ztratila sama sebe Ale potkala někoho, kdo by ji mohl pomoci, opět se naleznout a začít znovu svobodně žít.
