Girl without the dreams

•3•

Ta bolest, ta úzkost co vás tlačí u srdce. S trhnutim jsem se probudila. Podívala jsem se na displej mého mobilu, který ukazoval 4:26.

Opět noční můra, která me dokázala probudit ze spánku. Myslela jsem, že se to bude lepšit, ale je to čím dál tím horší. Nikomu jsem o svem špatném spánku neříkala, nebyl důvod.

Znovu uz se mi nepodařilo usnout, takže jsem jen tak ležela a divala se z okna ven. Moc sem toho z okna neviděla, protože asi o čtyři metry dal stal podobně stavěny dům, jako ten nas, Dívala jsem se na tmave okno sousedního domu a viděla, jak se v nem pomalu odráží světlo slunce.
Asi v šest hodin jsem vstala a šla do kuchyně. Nachystala jsem pro všechny snídaní a sedla si s kakaem a s knížkou na gauč.

Kolem sedmé se začali probouzet i ostatní. Posnidali jsme spolu a bavili se o tom, co budeme ten den delat.

Sam jel s Kassey a vzali Patricka do školy, sami potom jeli do práce, oba dělali v kavárně, měli to tam radi a byli rádi, ze nějakou práci sehnali. Sam po maturitě uz nechtěl dal studovat, ale vim, že Kassey ano, akorát nam to neříkala.

V pokoji sem se prevlekla do kvetovanych šatů a vzala batoh. Vyšla jsem o půl osmé. Chodila jsem aleji stromu, ktera byla zrovna rozkvetlá. Milovala jsem každodenní vůni, květů a ranního vzduchu.

Neměla jsem moc přátel, tedy lépe řečeno, měla jsem jednu kamarádku. Byla jsem spíše introvertni typ a když me lidi viděli, jak sedím tiše v lavici, odsoudili me a říkali hned, že jsem divna.

"Nazdar Grace" Uslyšela jsem známý hlas za zady. "Jee, ahoj Emily" řekla jsem a počkala, až mě má jediná kamarádka doběhne. "Tak jak pak se dnes máš?" Zeptala se a ja jen pokrčila rameny, poznala ze o tom nechci mluvit, takže se dal neptala. "A co ty?" Navázala jsem na to. "Ale jo, jde to, akorát mam jeste menší kocovinu, v neděli byl večírek u Cecile a trochu víc jsem se napila." Zasmála jsem se, protože je si živě představit, jal musela vypadat. Emily, byla pravý opak me, byla přátelská, pořád mluvila, kluci ji milovali a byl to takový vítr do všeho, občas jsem nechápala, proč se se mnou začala bavit, ale měla jsem ji ráda. "Hele, proč se mi směješ?" Zeptala se, a pak se začala sama sobě smat.

Došli jsme do školy, vzali si věci ze skříněk a sedli si ve třídě do nasi lavice vzadu u okna.

Celý den jsem nedávala pozor, noční můra, která me probudila oživila tolik vzpomínek. Byla jsem nešťastná, chtěla jsem pryč. Když škola skončila, šla jsem ihned domů, neměla jsem chuť se jeste zdržovat v budově.

Stejnou cestou, kterou jsem šla ráno, je šla i teď. Těsně před domovní brankou jsem se zarazila, protože jsem slyšela hluk u sousedního baraku, který je uz nějaký ten pátek bez majitelů. Někdo se tam stěhoval. "Super, tak doufám, že to nebude nikdo hlučný jak minule" řekla jsem si pro sebe a odemkla branku.

"Nekteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život."

-autor neznámý-