Nebála se. Šla klidným krokem nádvořím směrem k hlavní bráně. Ihned co ji zalilo světlo pochodní ve velké kamenné předsíni, sundala si z hlavy černou kápi a zvědavě se porozhlédla.
„Ráda vás vidím, slečno Blacková" promluvil ženský hlas za ní. Otočila se a zpoza brýlí se na ní dívala žena středního věku v dlouhém zeleno-černém hábitu a se špičatým kloboukem. Zdálo se jí, že ji nezaslechla ani přicházet. „Pojďte za mnou" pronesla napjatým hlasem a opřela se do velkých těžkých dveří.
S úžasem vešla za jednou z profesorek do velké síně. Chtěla zachovat chladný výraz, i přes všechny zvědavé pohledy, které na ni dopadaly od každého ze čtyř dlouhých stolů. Vlastně z pěti, došlo jí, když se podívala před sebe. Celá síň na ni působila tak příjemně a byla osvětlená na každém kroku, na rozdíl od předešlé školy.
„Už čekáme jen na vás. Všichni žáci prvních ročníků byli již rozřazeni" sdělila jí polohlasem žena po cestě k trojnohé stoličce, na níž seděl klobouk se zvláštně zadumaným výrazem. Pokynula ji, aby se posadila a nasadila jí klobouk na hlavu. Všechny oči na ni upřely pohled plný očekávání.
„Aaa, další čistokrevná" napřímil se klobouk. „Velice chytrá, koukám, a dost mazaná. Dívka se dvěma jmény. Kam tě jen poslat?"
„Zkus tam, kde jsou moji ostatní příbuzní" zkusila to Amy, ale věděla, že nemá šanci.
„Myslím, že oba víme, do které koleje patříš" odpověděl ji klobouk, ale dívka slyšela v jeho hlase nejistotu. „ZMIJOZEL!" vykřikl na celou síň a zmijozelští začali nadšeně tleskat, přestože nevěděli, kdo ona světlovlasá dívka je.
Paní profesorka McGonagallová vzala stoličku a klobouk a rychlým krokem se vydala směrem k učitelskému stolu. To už se napřímil Brumbál, aby zahájil nový školní rok krátkým proslovem, který byl už tak nějak tradicí. Postavil se a pokynutím rukou utišil zbylé jásající a hovořící studenty.
„Gratuluji všem novým žákům za jejich, doufám správné, zařazení do koleje" pronesl klidně a na chvíli upřel pohled na Amy již sedící u zmijozelského stolu. „Musím vám ale připomenout, že nikdo nesmí za žádných okolností vstupovat do Zapovězeného lesa bez výslovného povolení od některého z profesorů" varoval je, ale tentokrát jeho terčem pohledu byli pobertové debatující u nebelvírského stolu. Lili věděla, koho Brumbál myslí, proto jen drkla loktem do Remuse, aby si svou zvěř zklidnil. „Ale teď už konec řečí a dobrou chuť." A jakmile to dořekl, luskl prsty a na stolech se objevili všelijaké pochoutky. Studenti si začali vyprávět zážitky z prázdnin, které ještě nestihli svým přátelům sdělit, nebo vítali nové žáky ve své koleji. Ve velké síni začala panovat přátelská atmosféra, kterou Amy dosud neznala.
****
To už se od nebelvírského stolu znovu ozývaly pověstné hlasy známé partičky.
„Tichošlápku, neříkej mi, že si se zase zaláskoval" dobíral si kamaráda s úsměvem James.
„Děláš si srandu? Jasně že ne" odpověděl a bouchl Jamese přátelsky do ramene, ale stále se díval směrem ke zmijozelskému stolu na onu novou dívku. Přišla mu povědomá.
„Jo jasně, jsi průhlednej jak moje věštecká koule na hodinách Trelawneyový" zasmál se a otočil se směrem na dámské osazenstvo.
„Tak co, Lili, jak sis užila prázdniny?" Začal nenucenou konverzaci.
„Co tě to tak najednou zajímá, Pottere?" odsekla mu.
„Ale no tak, i já už ti říkám křestním jménem, nebuď na mě taková nepříjemná. Přísahám, že jsem se přes prázdniny změnil. Že jo?" Drkl loktem do Siriuse vedle něj, aby ho dostal z transu.
„Jo, jo" odpověděl mu nepřítomně a dál se jen tiše dloubal v jídle.
„Dobře, omlouvám se, Jamesi" řekla Lili a lehce se pousmála. Zdálo se jí, jak kdyby to jméno vyslovila poprvé. „Ale to s tou změnou ti stejně nevěřím" zakřenila se na něj a dál s chutí odkrajovala zbytky masa z kuřecího stehýnka.
„I tak bys nám mohla říct, co jsi vlastně o prázdninách dělala" ozvala se její kamarádka Alice. „Já a Sandra jsme ti řekly asi už úplně všechno" pousmála se a mrkla na Sandru sedící vedle ní.
Lili začala vyprávět rodinné dovolené a času stráveným s mudlovskými přáteli, které od dětství měla. Vzpomínali i na týden, kdy se dívky společně vydaly do Cardiffu za Aliciným bratrancem a užily si spoustu zábavy.
„To jste nás mohli vzít taky sebou ne?" ozval se James předstírající zklamání. „Když si zajistíte bydlení, můžete jet další rok s námi" odpověděla Alice s úsměvem. Načež James úplně nadchnutý řekl nápad ostatním Pobertům, kterým se to také zamlouvalo. Opět se spolu začali všichni bavit jako před rokem, kdy ještě bylo vše v pořádku.
„A co Severus?" narazila na citlivé téma Alice.
„Proč se se Srabusem ještě bavíš?" přisadil si James rozhořčeně.
„Tak zaprvé, pokud si neslyšel, jmenuje se Severus a za druhé nejspíš to byl můj nejlepší přítel." Odpověděla ublíženým tónem. Vzala si koláček s čerstvou jahodou a vstala. „Asi půjdu napřed, vybalit si a tak podobně," oznámila už nepřítomně a vydala se směrem k mohutným dveřím velké síně.
„Tak ty mi něco budeš říkat, Dvanácteráku" přisadil si Sirius a dál se věnoval vynikajícímu jídlu.
„Nech si toho" pošťuchl ho James a ublíženě se díval za odcházející Lili. Vmžiku ale zakryl svůj smutný výraz a začal se raději bavit s Remusem.
****
Skoro běžela. Cítila mravenčení v břiše, ale snažila se to zajíst ovocným koláčkem. Co to je? Určitě se jí jen udělalo trochu špatně. Vyběhla schody do třetího patra a stále v duchu přemýšlela nad Severusem. Vůbec nepochopila, co se mezi nimi stalo. Poslední měsíc už ji ani nechtěl vidět. Přemítala nad tím, zda ona neudělala něco špatně.
„Šílený rarach" zašeptala heslo, vešla do společenské místnosti, rychle vyběhla schody vedoucí k dívčím ložnicím, zabouchla za sebou dveře, jen se převlékla a únavou se sesunula na postel. Vypnula své myšlenky a pomalu se nechala unášet světem snů.
YOU ARE READING
Dívka se dvěma jmény (Harry Potter FF)
FanficPíše se rok 1977 a Pobertové právě nastupují do šestého ročníku Školy čar a kouzel v Bradavicích. S nimi však nastupuje i nová dívka, která nosí jméno starobylého kouzelnického rodu, a to vzbuzuje v Pobertech zvědavost. Budou slepě následovat předsu...