Dívka se dvěma jmény (Harry Potter FF)

Den plný překvapení

To snad ne. Jen co otevřel oči, věděl, co je za den i kolik je hodin. Peter a Remus už ani nebyli v pokoji. Chtěl se převalit na druhý bok a ještě v klidu dosnít.

Ne, už musím fakt vstávat. Tu holku potřebuju znovu vidět. Domlouval si v duchu. Promnul si oči a zmrmlal „Dvanácteráku, vstávej". Oblékl se a James se už probouzel.

„Proč tak brzo. Nech mě ještě spát" zamručel nevrle a přitáhl si deku blíž k bradě.

„No, jak chceš" pousmál se Sirius. Namířil hůlkou nad Jamese a v tu chvíli, jak kdyby se nad jeho postelí objevil neviditelný kýbl plný studené vody, který se vylil přímo na Jamese.

„To snad nemyslíš vážně" zařval se vztekem ještě v šoku. Co nejrychleji jak uměl, vyskočil z postele, ale to už se Sirius řítil ze schodů do společenské místnosti a přímo se dusil smíchy.

Věděl, že mu to kamarád bude chtít oplatit a to dvakrát tak větší dávkou, tak kličkoval mezi rozespalými studenty, ale už slyšel Jamese, jak se za ním s křikem řítí s hůlkou v ruce. Házel po něm snad všechny kletby, které ho v tu chvíli napadly. Jak ty ve formě kouzla, tak i ústním projevem pomocí nadávek.

Alice sedící na pohovce a čekající na svoje kamarádky tohle šílenství pozorovala a musela se smát. Viděla, že se Sirius už další kletbě v podobě potopy nevyhne a tak jemně švihla hůlkou, aby tu Jamesovu posunula o kousek doprava. Celý obsah neviditelného kbelíku se vylil na zem a Sirius už vybíhal ze společenské místnosti za smíchu i všech ostatních. Byli už tak nějak zvyklí na tyhle žerty ze strany Pobertů.

„U Merlina!" zaklel, aby ze sebe dostat ten vztek „vždyť já ti to zítra oplatím, neboj" zakřičel a otočil se zpět směrem ke schodům. Už měl toho pozdvižení dost. I tak byl ale rád, že ho Sirius probudil. Přijít pozdě na první hodinu obrany proti černé magii a ještě ke všemu s Merrythougtovou, je ještě horší než jakákoliv kletba. Pomyslel si a pousmál se.

Alice dostala výčitky, když viděla Jamese, jak se ne úplně šťastný vrací zpět. Tak rychle uklidila spoušť, kterou kluci stihli udělat a s úsměvem na tváři se vydala i Jamese pomocí kouzel vysušit.

****

„Děkuji, profesore"

„Nemáte za co, slečno Blacková" odpověděl ji na cestě ke dveřím. „Kdybyste měla jakýkoliv problém, můžete se za mnou zastavit. Učím Vás pondělí, čtvrtek a pátek lektvary" otevřel ji a jemně pokynul k odchodu.

„Dobře, děkuji" odpověděla strojeně a prošla dveřmi.

„Tak hodně štěstí na první hodině!" zaznělo jen a dveře už se zabouchly.

Ještě že nedělám zkoušky z lektvarů. Vybavovat se s tímhle by mě asi zabilo. Pomyslela si Amy.

Zabořená do rozvrhu odcházela ze sklepení. Vydala se schody nahoru a těsně vedle ní prošel chlapec. Tušila, že se jmenuje Avery. Byl tmavovlasý a mile vyhlížející a pozdravil ji stejně jako včera večer. Viděla mu ale na očích, že jeho zájmy nebudou jen ze slušnosti.

„Ahoj, Avery" pozdravila ho nazpátek a z jeho výrazu vyčetla, že jeho jméno si pamatovala správně. Vypadalo to, jak kdyby ho to i trochu potěšilo. Opětovala mu tedy úsměv.

„Víš, že máme první hodinu obranu proti černý magii, že jo?" zeptal se podezíravě ale stále s šibalským úsměvem na tváři. „Protože učebna je přesně na druhém konci chodby."

„Já... Promiň, jasně. Nebyla jsem si jistá" usmála se nejistě a seběhla za ním ze schodů.

Mlčky prošli celou chodbu. Avery zaklepal na dveře učebny a ihned potom je otevřel. „Dobrý den, paní profesorko" pozdravil. „Omlouvám se za naše zpoždění, ale musel jsem Amy doprovodit, aby se neztratila." Amy jen tiše stála za Averym a prohlížela si podlouhlou třídu. Uvědomila si, že i přesto, že se nachází v nižších patrech, jsou tu obrovská okna, takže bylo v celé třídě plno světla.