Neÿa se dostane se svými kamarády do neznámé země, kde řádí zlo. Zachrání Neÿa tu neznámou zemi, nebo jí nechá napospas temným silám? Neÿa získá nového a věrného přítele, který by za ní položil i svůj vlastní život. Avšak temné síly jí v tom brání a...
Došli jsme k útesu. Od hladiny vody k útesu to bylo takových 10 metrů. "Tak co? Líbí?" zeptal se mě. "Ujde to." odpovím mu. "Ujde?! Je to super boží!" "Tak skoč." řeknu mu. "Já?! Neměla bys náhodou ty?" zasměje se ale pak skočí. "Tak dobře. Teď ty" "Ne ne ne ne. Já rozhodně ne." bráním se ale je to marná práce snaha. Petr. Ten hajzlík na mě vystřelil proud vody a ten proud utvořil tvar ruky, která mě chytila a následně schodila do vody. "Ááááááááááá!!!!!!" stihnu zaječet než mě voda pohltí. Ve vodě plavu čubičku. "Hlavně zachovej klídek. Klid." mluvím si sama pro sebe ale pak se naštvu a snažím se ho chytit ale chytit zdatného plavce který plave tak, že rukama hrabe ve vodě a kope nohama jak o život není čubičkou zrovna lehké chytit.
Snažím se myslet jen na to jak se energie ve mě přenáší do konečků prstů a mění se na vzduch. Zázrak. Voda jako by se vytlačila zmizela.
Spadla jsem na tvrdou zem. Petr ale taky. Žuchl na břicho zatímco já žuchla na zadek. Pěkně to bolelo.
I přes štiplavou bolest jsem běžela za Petrem který už se mezitím vzpamatoval. Běží celkem rychle. Co mám dělat?
Pokusím se soustředit jak by se Petr zastavil. Cha cha! Povedlo se. Petr najednou narazil hlavou do nějaké kopule se vzduchem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Takhle to tam vypadá.) Teda podle mě.☺☺☺
Doběhla jsem k němu a chytila ho. Držela jsem ho na zemi aby mi nic nemohl udělat. Vysmekl se mi a pro tentokrát mě držel on a smál se mi. "Co sis myslela? Že mě přemůžeš?" smál se mi dál.
Když nedával pozor, tak jsem se mu vysmekla. Petr ale byl hned v pozoru, takže vyskočil a běžel za mnou. Běžela jsem v kruhu, jen abych mu utekla a on běžel jako věrný pes za mnou.
Vzdálenost mezi námi se zkratšovala a zkratšovala. Nakonec byl jen metr za mnou a já byla úplně na dně. Najednou se přede mnou objevil potok o který jsem zakopla. Petr mě zezadu chytil. "Copak, už je chytračka vysílená?" řekl škodolibě. Já se ho jen držela abych nespadla do potoka. Byla jsem strašně vysílená.
Když jsme se vrátili, padla jsem do postele a usnula jsem.
