Magická Dívka

8.Projev síly

Vyšla jsem ze stanu a snažila jsem se najít ten správný stan ve kterým asi byli kluci.

Po chvíli jsem ho našla. Byli uprostřed stanu a o něčem se bavili.

"Ahoj kluci!" pozdravila jsem je. Věnovala jsem milý pohled Jardovi. Na Péťu jsem se taky koukla a ten se ihned začal dívat do země. Ušklíbla jsem se. Ať se klidně stydí. Zaslouží si to.

Začala jsem cítit hněv. Proč nám lhal?!??

Už jsem cítila že vybuchnu, když jsem náhle zpozorovala že se na mě kluci vyděšeně dívají. Dívali se na mé dlaně. Koukla jsem se tam taky. Uviděla jsem mé ruce hořet na-zlátlým světlem.

Zvedla jsem ruce k obličeji. Doopravdy! Ještě jsem se štípla a zjistila jsem že ani neblouzním, ale ani se mi nezdá sen. Žůžo!

Natáhla jsem ruce před sebe a myslela a myslela jsem na to, jak se energie přenáší do konečků prstů. Viděla jsem a také cítila jak se energie přelévá do konečků prstů. Tam mě to někde jemně lechtalo.

Pak jsem myslela na to, jak energie střílí směr plachta stanu která je z kytek a.t.d...
Doopravdy se podařilo! Najednou se před energii postavil Petr. Zpanikařila jsem. Myslela jsem usilovně na to, jak se energie vrací do konečků prstů. Energie nezastavila.

Letěla velkou rychlostí k Petrovi. Ten nic nedělal. Jen se na energii díval s přimhouřenýma očima. Energii neboli můj nazlátlý ohýnek odrazil stěnou vody. Teď se energie obrátila směr já. Petr se usmíval.

Zaprvé to nebyl už můj ohýnek ale voda. Byla jsem klidná. Myslela jsem jen na to, jak se modrá energie obrací směr Petr. Přede mnou se objevila modro-bílo-hněho-červená stěna. Měnila se barvami. Byly tam mixi barev. Energie narazila do mého štítu a já měla velký problém nápor ustát. Energie se do mé stěny vstřebala. Šibalsky jsem se usmála.

Smrskla jsem mou stěnu do letící koule. Ta koule byla míchanice všech barev. Střelila jsem mou energii po Petrovi. Ten se zmohl jen na slabou modrou stěnu. Moje střela ji v klidu prorazila a narazila plnou silou do Petra.

Petr zaskuhral a chytil se za břicho, kam ho má energie trefila. Přiskočila jsem k němu a koukla na něj. Jarda mezitím zavolal Calibreuse. Calibreus přiběhl a zkoukl rychle situaci. Petrovi tekla krev z břicha. Krvácel. Pod ním byla kaluž krve. Ta.krev byla divná. Byla na modralá. Divný a zvláštní. Calibreus zkoušel všechny způsoby léčení. Nic. Po hodině vyšetřování se ozval smutným hlasem. "Nepřežije to, omlouvám se, nejde zachranit. Ztratil mnoho krve. " zkameněla jsem. "To ne, ne ne ne ne ne! Nesmí umřít!!!" ječela jsem a křičela na Calibreuse. Smutně a nastvaně jsem pohlédla na krvácejícího Petra.

Pocítila jsem zvláštní touhu. Podívala jsem se pořadně.  Viděla jsem v Petrovi modrou krev. Viděla jsem doslova DO NĚJ! Natlačila jsem světelnou barvou krev zpátky. Donutila jsem tkáň v břiše stáhnout se. Poté co se tkáň spojila, mojí pozornost upoutal modrý obláček. Byla to DUŠE! Ta duše odplouvala od něj. Od jeho těla. Položila jsem se vedle Petra jak radila intuice. V sobě jsem uviděla zvláštní duši a krev. Krev i duše byla míchanice všech barev. Prostě mix barev. Od mé duše jsem oddělila malý kousek bílé duše a pokoušela jsem ji narvat do Petra. Duše ale nechtěla. Pořád se vzpírala a chtěla zpátky ke mě. Nakonec jsem ji tam narvala. Užívání světelné energie stálo spoustu energie. V tu chvíli kdy se Petr poprvé znovu nadechl jsem omdlela.