Začnu se po hovoru s Candy hrabat v papírech, které mi do pokoje donesla matka. Jsou to všechno informace k svatbě a o nás. O mě a Johnovi.
Candy s mým plánem souhlasila, teď už se musím zeptat jen Johna. Po chvilce najdu ve složce jeho číslo. Rovnou si ho uložím, nadechnu se a vytočím ho. Přistoupí na to? Pomůže mi? Prosím, ať řekne ano!
„Evelyn! Ahoj, co potřebuješ?" ozve se hned. On má uložené moje číslo?!
„Johne... A-ahoj, neruším?? vymáčknu ze sebe nervózně. „Ne, co se děje?!" všimne si mé nervozity. „No, chtěla jsem tě o něco poprosit," přiznám.„No tak pros," řekne klidně se znatelným úsměvem v hlase. Jak mu to mám říct?
„No ... ehm ... já bych po-potřebovala, chtěla jsem se z-zeptat ... ehm jestli by nějak nešlo, ale pokud nechceš, tak ...," dál se nedostanu. „Tak to prostě vyklop! Víš jak tohle nesnáším."
„No... Prostě, nešlo by nějak zařídit, abychom ze svatby zmizeli? Podle plánu je obřad ve čtyři odpoledne, tak že bychom v noci odjeli?" řeknu opatrně. „Hmm to je zajímavé. A kam zmizeli?"
„No prostě kamkoli, třeba do jiného hotelu nebo rovnou letěli do Evropy. Já nevím! Ale prostě, nešlo by to nějak? Samozřejmě tedy první otázka je: Souhlasíš?"
„No mě je to jedno, klidně ale ano. Já jsem chtěl letět domů týden po svatbě, ale to je jedno. Zařídím to." Cože! To jako souhlasí?! Jo!!!!!! Je to v kapse. Matka mě nebude buzerovat. Děkuji, Bože a Johne.
„Moc moc ti děkuju. Jsem ti vděčná," poděkuji upřímně. „Za málo. A co koleno? Bolí?"
„Moc ne, asi to bude do víkendu dobré," oznámím mu aktuální stav. „To je dobře, co kdybys se mnou šla v sobotu na večírek?" zeptá se.„Jo proč ne," odpovím. „Pořádá ho jeden můj kamarád z Anglie, budou tam všichni, co z mý starý školy něco znamenali a znamenají..." Možná jsem se nezmínila, že v Evropě je pouze rok a kousek. Před rokem tady v Anglii udělal maturitu a pak se hned odstěhoval do Švýcarska.
„Tak se ještě nějak domluvíme," ujistím ho. „Jo, ještě ti to upřesním," slíbí a rozloučíme se.
S úlevou típnu hovor. Ano! Souhlasil! Jsem za to moc ráda. Otevřu okno, opřu se o parapet a zapálím si. Koukám se do tmy a v hlavě mám po dlouhé době prázdno. Hovor s Candy mi pomohl. A teď mám i jistotu, že budu po svatbě volná alespoň od rodičů.
Dokouřím. Osprchuji se a zalezu si do postele s plánem, co se kdy bude dít...
> <
PLÁN
pátek: 6. května - neformální večeře s Johnem (seznámení)
sobota: 7. května - výběr šatů v salonu
neděle: 8. května - nic
pondělí: 9. května - výběr květin, hudby, jídla ... (drobnosti k svatbě)
úterý: 10. května - společný výběr snubních prstýnků
středa: 11. května - formální večeře s rodiči Johna
čtvrtek: 12. května - formální oběd s rodiči Evelyn
pátek: 13. května - nic
sobota: 14. května - nic
neděle: 15. května - formální večeře s rodiči Evelyn a Johna + zasnoubení
pondělí: 16. května - kino
úterý: 17. května - odjezd na "chatu" Johnových rodičů do Walesu
středa: 18. května - na chatě
čtvrtek: 19. května - na chatě
pátek: 20. května - na chatě
sobota: 21. května - odjezd z chaty, rozlučky se svobodou (Evelynina i Johnova)
neděle: 22. května - odjezd na místo svatby, poslední přípravy
pondělí: 23. května – svatba, obřad od 16:00
> <
ČTEŠ
Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]
RomanceJe mi devatenáct a za měsíc chci udělat maturitu a vypadnout od rodičů. Ti ovšem mají o mé budoucnosti jiné plány. Mám se vdát za nějakého bohatého synáčka a zachránit tím jejich firmu. Jenže já chci být volná. Tak proč rodiče chtějí, abych patřila...