Svatba? Ani náhodou! ✔ [KOREKCE]

> 42 <

Když vylezu ze sprchy s povzdychem si vzpomenu že triko, co mi John donesl je stále v kuchyni na ostrůvku. Lehce se osuším, ručník si obmotám kolem prsou a vyjdu ze zapařené koupelny. Sejdu dolů do kuchyně, kde John stojí u ostrůvku v rukou si hraje se sklenicí vody a zamyšleně se dívá ven z velkého okna. Tiše našlapuji, abych neupoutala jeho pozornost. Pomalu se natáhnu pro triko, vezmu ho, otočím se a pak mi na holém rameni přistane jeho ruka.

„O co se tady snažíš?" zeptá se a jen těžko v sobě dusí smích. „O to, aby nedošlo k tomu, k čemu právě došlo," řeknu naoko uraženě. John se uchechtne a otočí si mě k sobě: „No, snaha byla," podotkne a políbí mě na čelo. „Jo přesně, byla," odpovím, otočím se, abych odešla a oblékla se, ale John mě nenechá, „Počkej. Ještě jsme spolu neřešili manželské povinnosti." Prudce se na něj otočím, až mu voda z mých vlasů postříká tričko a obličej. „Jestli těmi ‚manželskými povinnostmi' myslíš milování, tak to lituji. Budeme manželé, nejprve se musíme sblížit a pak teprve bude zábava," řeknu rozhodně. John zatne čelist, ale ruku z mého spustí a nechá mě odejít.

> <

Když dojdu do pokoje, narazím na další docela zásadní problém. Uvědomím si, že nemám žádné náhradní spodní prádlo. Frustrovaně si povzdechnu, člověk by nečekal jak je bez svých věcí nemožný. Obléknu si Johnovo triko, naštěstí mi dosahuje až ke kolenům, takže hned neukazuju všechno. Mohlo být lépe, ale i hůře. Ručník vrátím do koupelny, otevřu tam okno a ručně si vyperu svoje jediné kalhotky, na podprsence mi nezáleží... ale ty kalhotky by byly fajn docela.

Když dám kalhotky na topení, začnu hledat Johna, napadlo mě totiž, že bych ho mohl poprosit o kraťasy, které by do jisté míry vyřešily mojí situaci. „Johne!" zakřičím do domu i když čekám několik minut a ještě dvakrát na něj zavolám, tak se neozve. Sakra, kde je?

„Jsem ve svém pokoji!" ozve se, když vyjdu do patra a zakřičím do chodby. Vydám se za hlasem, otevřu dveře a na prahu strnu. John leží v posteli v zatemněném pokoji, na klíně má notebook a v levé ruce drží zapálenou cigaretu. „No fuj! Kdy jsi naposledy větral!" přikryju si nos rukou a spěšně otevřu okno. John si povzdychne a zaklapne demonstrativně hlasitě notebook: „Ženská," utrousí si pod vousy a teprve pak na mě upře zrak. Zarazí se a sjede mě pečlivě pohledem.

Nakonec povytáhne obočí, můj outfit nekomentuje, alespoň ne nahlas, a zeptá se: „Cos potřebovala?" Malinko zrůžovým: „No.. nemám žádné ... s-spodní prádlo. Šiklo by se, kdybys mi půjčil nějaké kraťasy... Prosím?" John šokovaně vydechne kouř: „Chceš mi říct, že přede mnou stojí holka jen v triku na ostro a já jí nedostanu do postele?"

„I kdybych tady před tebou stála nahá, neopravňuje tě to mít tyhle myšlenky," nakrčím nos. John nakloní hlavu na stranu: „Hmm, řekněme, že to je věc názoru." Propálím ho pohledem, ale nic neříkám. Nakonec uhne pohledem on, odloží cigaretu do popelníku a vstane s postele. Začne hrabat ve své černé tašce, kterou ještě o to více zpřehází a já myslím jen na to, jak tam sakra může něco najít.

Nakonec vítězoslavně vyloví černé volné kraťasy. „Díky," poděkuju, vezmu si od něj kraťasy a pak mě nenapadne nic dospělejšího, než že mu rozcuchám už tak rozcuchané vlasy a pak se seberu a uteču z pokoje. S křikem, protože John mě velmi rychle následuje.

„Evelyn?!" kříčí za mnou a je mi v patách. Schody beru po dvou, vběhnu do obýváku a v mžiku se na vteřinu ocitnu ve vzduchu a pak najednou ležím na pohovce. A nade mnou je udýchaný John a kouká mi do očí. Triko se mi během jeho akrobatického čísla, při kterém mě použil jako rekvizitu, vyhrnulo až někam pod prsa a jediné co mě zakrývá je John. Mě je to každopádně jedno, protože se nemůžu přestat chechtat. John ale nasadí vážný výraz a mě smích okamžitě přejde: „Co se děje?" dobře... uznávám, že to je celkem blbá otázka vzhledem k tomu, v jaké se nacházíme pozici.

Třikrát zamrká, jako by se probudil z vize: „Nic, jen myslím na to, jaké by to bylo si s tebou ..." namáčkne se na mě ještě víc a já velmi jasně cítím jeho ztělesněnou představu na mém podbřišku. „Ani to neříkej," zarazím ho. Zvednu k němu hlavu a políbím ho na tvář: „Zas tak dlouho se neznáme."

Johnovi to ale zřejmě nevadí. Skloní se ke mně a políbí mě. Chvíli se bráním, stále si nejsem jistá, jestli to chci, ale pak to vzdám. Polibek prohloubím, vždy jsme se líbali jen z povinnosti, abychom světu ukázali, jak se hrooozně milujeme. Teď je v tom něco jiného. Přirovnala bych to k tomu, že předtím to byly spíš takové dětské pusy a teď už jsme v dospělejší fázi. John se na mě ještě více namáčkne, opustí mé rty a začne mě líbat na citlivé kůži na krku. Unikne mi vzdych, který je ale přerušen mým racionálním vnitřním hlasem: Přece se s ním nevyspíš! Najednou vidím jasněji.

Odtáhnu se od něj a zatlačím mu na ramena, abych ho donutila se ode mě oddálit. „Tohle nemůžeme," řeknu a podívám se mu zpříma do očí. „Ale my přeci můžeme všechno," odpoví mi pohotově a chce se na mě opět vrhnout.

Pozorně se mi podívá do tváře, vidím mu v očích, že vášeň, kterou jsem nechtěně vyvolala, ho opustila. Zvedne jedno obočí: „A co přesně definuješ jako sex?" Zmateně se na něj podívám: „Cože?"

Rychle mě políbí, abych ho nestihla odehnat: „Počítají se i polibky?" a pak jeho ruka začne putovat přes mé břicho níž a níž: „Počítá se orální sex? Hmmm...?" vyzve mě k odpovědi zamručením a ruku zastaví na podbřišku.

Nejsem schopná ze sebe vydat hlásku, až když země sundá tu zatracenou ruku a já přiškrceným hlasem odpovím: „M-možná?" Lišácky se na mě usměje: „Dobře," políbí mě na čelo, zvedne se ze mě a bez dalšího slova odejde a mě nechá na gauči... mokrou až za ušima. Samotnou. Jak jsem chtěla... že? Nebo ne...? 

> <