Nicol si sedla ke stolu a otevřela svůj deník. " Budu vám vyprávět..jak se to vlastně stalo.. co.. se vlastně stalo, začalo to asi takhle...." ... Začala vyprávět a vzpomínat na první den na střední ,kde to vlastně začalo. " Bylo mi 15... Měla jsem dobré známky.. a proto jsem se dostala na prestižní školu ,ráda jsem se učila.. a měla ráda školu , ano , měla jsem jí ráda. Vím, je to nezvyk ,ale bylo to tak. první den když jsem přišla.. hned jsme si všimla ,že je.... počkat. Kdo jsem vlastně já? ... Jmenuju se Nicol... Nicol Ostenová.. Bydlela jsem v malém městečku ve Francii... dostala se na školu do Paříže. Měřila jsem asi ták 168 cm.. byla jsme velmi hubená ,vypadalo to jako bych byla anorektička. Mé vlasy splývali až pod prsa.. měla jsme je rovné a ráda jsem nosila culíky a drdoly. byli tmavě hnědé. husté ,ale moje vlasy jsem zbožňovala. Měla jsem rovnátka. mé oči byli zářivě modré. Hodně lidem jsem připadala i hezká. Muj styl oblíkání? .. Byl pomerně normální.. žádnéé dlouhé sukně nebo ták...- to ne- .. krátké kraťasy a uplé džíny.. a nejaká ta tílka. Abych nezapomněla na mou postavu.. tenkrát jsem ještě ani moc boky neměla .." ...
" Kde jsem to zkončila? .. jooo už vím! .. No takže , když jsem přišla do školy viděla jsem ,že žáci tvoří ruzdné skupinky.. Rostleskávačky ,basketbalisti,fotbalisté ,šprti, takové ty pipky co jsi mysleli ,že mají vše.. sboristi.. dokonce i skejťáci.. bylo to zvlástní.. připadala jsem si ták hezky.. cítila jsem se bááječně. už jsem byla skoro dospělá ... středníí... to už něco znamenalo! .. vycházela jsem schody.. někteří kluci se na mě dívali a já se jen usmívala.. dokud.. dokud.. no víte..byla jsem tam sotva 5 minut auž byl trapas.. dokud si jedna z roztleskávaček.. prostě vzala baskeťákum míč a hodila ho po mně. ano! hodila.. trefila mě do kolene ,které se mi podlomilo a spadla jsem.. hodně lidí se začalo smát.. oh, cítila jsem se tak moc trapně.. ,ale přibehla ke mně jedna dívka s dvěma kluky.. a hned měli starosti ,vážně mě to potěšilo... okamžitě se zeptaly... zda mi nic není.. a jestli jsem v pořádku... popotáhla jsem a řekla ,že ej to v pořádku.. vyšla jsem schody a smích ustal. začala jsem si s nimi povídat.. " Ahoj, jsem Teréz.. řekla malá blondýnka se zářivým ůsměvem. -> připadala mi velmi hezká.. " Zdarec.. já jsem Pierre .." představil se mi snedý hnědovlasy chlapec.. nechtěl jsem to přiznat ,ale okamžitě se mi zalíbil! .. " a já jsem Jean... jak se jmenuješ ty? .. a co vubec studuješ? " .. zpetal se.. byl ještě hezčí než Pierre! .. ale opravdu.. měl krásné zelené oči.. a blond vlasy se zářivým usměvem.. doslova jsem slintala! ..." Jsem Nicol... oss-os-ten-tenová..." koktala jsem... " a studuju tu zpěv,tanec a jinak ostatní předměty" dodala jsem... " Vážně? já taky!" začala jásat Blondýnka. " Já tu studuju kreslení" řekl Pierre. " a já to samé co vy holky" usmál se na mně Jean " Tak mi pujdem , ještě si te ale najdem neboj" řekl a ušklíbl se Pierre .. "naviděnou!" řekl jean.. " Myslím ,že si budeme rozumět! uvidíme se na seznamovacím večírku" dodala Teréz . a všichni pomalu kráčeli směrem k fontáně.
"Když jsem se chtěla zeptat ,kde vlastně budu mít pokoj atd. .. odchytila mě vysoká zrzka.. ,ale měla jsem štěstí! řekla mi v jaké budově a pokoj .. šla jsem směrem k budově 3. a snažila si zapamatovat číslo pokoje " 46.. 46... 46... 46.." .. přišla jsem k pokoji a snažila s eodemknout dveře s kuframa a taškama v rukou. ale místo toho mi otevřela brejlatá brunetka .. zdála se mi milá... hned mi pomohla.. sedla jsem si na postel.. a začala si s ní povídat.. jmenovala se Suzanne.. a studovala na škole to co já ,což bylo prima. kecali jsme tam asi tak hodinu. strašně jsem si rozuměla. než jsem se nadala bylo pul 6 a za hodinu byl už večírek.. vubec se mi tam nechtělo ,ale řekl jsem ..proč tam nejít! třeba konečně nebudu rpo všechny ta šprtka a zapadnu!.. jde se bavit! .. nejdřív jsem chvilku vybalovala a ták.. a ani jsem nepostřehla ,že Suzanne odešla.. pak jsem se šla osprchovat.. stála jsem před zrcadlem asi pul hodiny a dělala si make-up .. měla jsem na sobě jen ručník. na stůl ,jsem si připravila spod. prádlo.. a tílko s kraťasy.. bylo docela teplo! .. při tom jsme si začala zpívat Call me maybe.. tu písničku jsem zboˇžnovala.. ani jsem si nevšimla.. ,že závěsy byli odtažené a kluci z vedlější budovy z okna koukali do mého.. schodila jsem ze sebe ručníka chtěla se oblíkat ,ale mezi tím jsem slyšla jenom .."tak ukaž se nám kočičko!" nevěděla jsem kdo to volá a tak se otočila rovně směrem k oknu.. ,ale nedolšo mi ,že sem byla naháá začali na mě pískat.. a já si rychle sedla.. vedle okna.. a zatáhla... " další trapas , ooo bože" .. řekla jsem si při oblíkání. a šla jsem!
" když jsem přišla .. bylo tam už docela dost lidí! ... snažila jsem se najít tu trojku a nebo Suzanne.. ,ale jediné co jsem zase slyšlo bylo .. " to je ta kočička" nesnášela jsem takovou přezdívku... banda kluku co na mě koukali přišla ke mně.. " más hezký tělo" řekl blonďák a přiblížil se ke mně.. ale já z něj cítila alkohol.. připadala jsem si jako zvíře.. byla jsem obkolopená vysokými klukami.. jeden co stál ke mně zády.. mě chytil za zadek.. samozřejmě jsem si to nenechala líbit a otočila se a dala mu facku , ten se ale nenechal idbít a chytl me vážně silně za boky ,nečekala byhc že bude mít takovou sílu... chytil mi pevně bradu a začal mě líbat... bylo to hnusné ,né proto že by se mi nelíbíl.. ale proto protože to bylo proti mé vůli... a že chuť byla hrozná- alkohol- nepila jsem! nefetovala jsem ani nekouřila! byla jsem slušná!... Záhlídl to Pierre.. aokamžitě naběhl a dal mu pěstí.. ,ale blonďák si neuvědomil ,že pořád drží muj bok..a přimáčkl ještě víc.. nevím.. jestli mi zmáčkl nějaký nerv.. či co.. ,ale spadla jsem.. strašně to bolelo.. Teréz u mě hned byla a snažila se podívat cos tím bokem mám... ,ale ihned se okolo nás utvořilo velké kolo davu.. Pieere se pral s tím blonďákem.. pořádně se fackovali.. to se musí uznat.. když se ale do pierra pustil i ten vysokej... naběhl i Jean..začala to bejt drsnější a drsnější.. každej nekomu fandil.. ale já jenom ležela terze v náručí a ona sledovala muj bok ,který natýká.. přišel tam učitel Duval.. a okamžitě je tam seřval.. a všihcni jsme museli do ředitelny... a já si jenom pomyslela ,že dnešek už nemuže byt lepší!
" v ředitelně u pana Lengra .. nás stálo 6.. Já,Pierre,Teréz,Jean a ti dva... zavolal si nás.. a já měla nahnáno...museli jsme vyprávět jak se to všechno stalo.. a nejvíce to odesl Pierre a ten blonďák... ředitel byl velmi naštvaný.. ,že jse tu teprve den... a už takovéhle věci... Lengr .. si všiml toho jak trpím.. vyhrnula jsem si tílko pod prsa a ukázala mu to.. bylo to velmi natekléé.. a tak jsem musela ke školní doktorce.. Ten blonďák měl na 4 dny zákaz vycházek... Pierre jen na den... oboum kluku mi ale bylo líto... když jsem byla s Teréz u doktorky... řekla ,že mi tam přidržel nervy se svalama a proto to tak neteklo.. dala mi na to mast.. a prašky.. a musela jsem to chladit... přišli se zeptat i oba kluci... Vypadalo to ,že se přišlo omluvit... hnědovlasý kluk se omluvil ,že s tím začal.. a řekl ,že se jemnuje Marten.. a blonďák se asi pět minut omlouval a přinesl i kytku .. ,že je mu to líto.. a že se jmenuje Alain... najendou když ten alkohol z nich byprchal bylo to už docela v pořádku... večer jsem voalla mamce .. co sde všehcno stalo.. byla vyděšená.. ale já jí klidnila..takže to bylo už potom v pohodě,.,. ale řekla mi at si dávám pozor.. ,že hezká holka jako já to bude mít nebezpečné... dovlala jsem... lehla si na druhý bok.. řekla Suzanne dobrou.. a s plnou hlavou myšlenek přemýslela.. co vubec dokáže alkhol.. nechápu... jak někdo muže pít... já nikdy nebudu žádná feťačka ani alkoholička.. a kuřačka! nikdy! .. řekla jsem si, popotáhla si peřinu a zavřela oči.
