"otevřela jsem oči. chtěla jsem se hnout. nešlo to. místo rudé vody jsem viděla čtyři bilé zdi. byla jsem v nějakem pokoji. nebylo tu moc světlo...v celém pokoji bylo malé obdelníkové okénko nad posteli kde jsem byla svázaná. přišel tam Psychyatr. rozvazal mně. sedli jsme si doprostřed místnosti. zeptal se " Víš , kde si?" ..." koukala jsem do země.." v pokoji" ..." v jakem pokoji?" ..." bílem, je bíly..všude je bíla, proč je to tu bíle? co tu dělam? kde je máma? .." jsi v psychyatricke léčebně, snažila si se zabít Nicol, tvá matka te viděla ve spanku, nemůže za tebou." ..." tak jo" zklopila jsem opět hlavu.. " nechám tě tu si to prohlédnout" .." proč?" .." protože tu stravíš jeden měsic, pak už doufejme že budeš jako dřiv" ..řekla a odešel... vstala jsem..rozhližela se..a viděla veliké zrcadlo ..neměla jsem to v hlavě ještě moc v pořadku...byla jsem totiž v šoku!.."měla jsem umřit" zašeptala jsem ... stoupla si k zrcadlu..a viděla se..měla jsem rozcuchané vlasy, kruhy pod očima, byla jsem vybledlá..a měla jsem na sobě dlouhou bílou košily.. na ruce..jsem měla naplast.. " já měla zemřit!" zařvala jsem .." nechci už žit!" ..zařvala jsem ještě hlasitěji.. vzala jsem židli a rozbila ji zrcadlo.. nejvetsi střep jsem vzala do ruky..a opět si podřezala žily, všude byla krev..a já zabarakádovala dveře postelí a židlemi aby se tam nikdo nedostal... zacala jsem pochat di zdi a šileně se smat..začala jsem řvát.." tak co vy sráči co s tim uděláte?!" jakmile jsem to dořekla..spadla jsem..a viděla jak se ke mně dostali...a jenom jsem si řekla..."nechte mě umřit" ...
"probudila jsem se...ale tentokrat v nemocnici.. nikdo nikde nebyl... ani mama... přišel tam doktor..a začal mi řikat co se všechno stalo.. hned po něm přišel psychyatr..a opět spustil..proč jsem to udělala...řekla jsem že už nechci žit.. když mě převezli zpatky do psychárny.. měla jsem takovej režim..bylo to dost divne... vstavala jsem v 8 ... mela jsem snidani...potom mi psychyatr vysvetloval o tom že pokusit se zabít... neni zrovna nejlepší... ale já to nechapala...on.. on mi ublížil..nechci už žít.. po té terapii oběd.. a pak zpáky do pokoje... tam jsem seděla.. a mumlala si o tom že žit nechci... že ho nesnáším.. po nějaké té hodině.. tam opět přišel a..a vedl mě na zahradu...prý by jsem měla být taky chvíli venku.. byli tam jiné holky, které se pokusily o to o co já.. takhle to šlo den co den... den co den jsme seděla mezi těmi zdi! den co den..jsem nechapala proč žit. den co den..jsem chtěla zemřít."
"uběhl..už skoro měsíc.. a mě už prostě nebavilo..tam sedět... sedět a koukat do zdi.. nebo otočit hlavu a koukat do jiné zdi,stropu,podlahy.. nudila jsem se... už jsem to měla v hlavě poměrně srovnané. a tak už jsem nevydržela tam posedávat... chtěla jsem si začít zpívat , ale..uplně mi vypadli všechny písně ..a tak jsem se jenom tak pohupovala a zpivala si..." lalalá lalalalalalalala la..lalalá lalalá " a takhle asi půl hodiny... potom jdem vstala.. zpívala jsem dál.. moje pohyby byli poměrně unavené, nedalo se na té 'posteli' ..spát. ale mě to nevadilo... proste jsem si broukala a tancovala.. uviděl to ten psychyatr..a opět si se mnou sedl doprostřed místnosti.. " Baví tě zpívat?" ..." baví" ..." máš užasnej hlas" ....usmala jsem se... " i krasný usměv, máš rada tanec?" ..." Miluju " .." no, tak vidíš, tady máš duvod proč žít.. ještě včera si řikala že nemáš koníčky.. a nic.. že nemáš nikoho ráda..." ale mám!" ..." pověs koho?" ..." Mámu..Tátu..Teréz..Pierra ..Jeana... Suzanne.. Alaina.. a mé kamaradky z města!" ..." výborně, pořad se chceš zabit?" ...." Ne, chci zpívat, chci tancovat..chci za kamarády a rodinou!" ..." Nicol?..zitra jedeš domů" ..."jsi zdravá" ...byla jsem tak moc rada že to řekl, asi bylo dobře že jsem tam byla... protože mi to v hlavě..srovnali naprosto! ... žiletka se mi hnusila! .. jediné..co mě děsilo..byli pořad obvazy na obou rukou."
"další den si pro mně mamka přijela.. byla moc ráda že si mě muže konečně odvést..a nechat týden doma..než pujdu do školy.. v autě..to se mnou začala rozebírat.. a ja jí přerušila " Mami, už jsem zdravá, byla to hloupost..a lituju toho...řezala jsem se už rok..ale před měsícem jsem viděla kluka kterého miluju s jinou...ranilo mně to.. ale je to pryč, psychyatr se mne i ptal jestli vím proč žit a ták.. nevedela jsem.. ale včera mi to došlo...jsou tu lidi které mám rada..a oni mě!..a taky miluju zpěv a tanec...a o mém léčení už nechci nic slyšet prosím.." ...dořekla jsem a hrdě se usmála.." Dobře" přikývla... když jsme přijeli domů šla jsem hned do svého pokoje, neviděla jsem ho od začatku školniho roku.. byl pořád stejný..šla jsem do kuchyně a mamka už mi dělala kakao.. začali jsme si povídat o střední. a pak došlo na téma kluci.. " líbí se ti nějaký?" ..." jo..." .."jmeno?" .."Jean" .." ma hezke jmeno" .." uz mne i polibil.." .." to je hezke, že sis konečně našla lásku! nechceš ho na nějaký ten deno vánočnich prázdninách vzít domů?" .." tak jo" řekla jsem natěšeně... v pokoji jsem se převlékla a šla ven.. procházela jsem městem..všechno bylo všude stejné.. ale bylo to přijemné tu zase být.. šla jsem dal okolo náměstí a viděla staré kamradky odstud..annie, monique..a barbaru s Marcem.. bežela jsem rychle za nimi a řvala jejich jména, jakmile si mě všimli..utíkali za mnou.. obejmuli mě.. byla jsem šťastná.. a pak s nimi prokecala celý večer"
"po týdnu co jsem byla doma, jsem musela zase do školy...moc se mi tam kvůli Jeanovi nechtělo..ale chtěla jsem vidět ostatní.. mamka me tam odvezla..a já nechtěla moc zaujmout pozornosti..a tak jsem si hodila kapucu.. šla jsem do pokoje a tam mě přivýtaly Teréz se Suzanne.. potom jsem běžela za Alainem.. a Pierrem ..a nakonec jsem zaťukala na dveřich Jeana.. když otevřel byl strašně překvapený..ale já mu skočila do náruče a on si mně strašně přitiskl k tělu.. " je mi to líto..." omlouval se.." Mlč, Miluju tě!"
