Siréna

45 8 0
                                    

Žila sama už tak dlouho, že si nepamatovala, jestli někdy nebyla sama. Žila tak už stovky let. A jedinou společnost ji dělali kosti těch, kteří podlehli. Protože byla siréna. Nebyla ji ale vždy. V mysli ji uvízlo pár vzpomínek, které nezničil tok času.

Tehdy byla z otcem na moři. Její otec byl obchodník a ona s ním hrozně ráda vyrážela na moře. Pak ale přišla pohroma. Ta pohroma měla jméno Katarína, její nová nevlastní sestra. Otec byl vdovec a když se znovu oženil, přidal tím do rodiny Katarínu. Byla to nenávist na první pohled. Katarína jí dělala naschvály, ponižovala ji a vždycky jí to prošlo. Stál se z ní miláček rodiny, učitelů v soukromé škole, kam společně chodili a vůbec všech lidí, se kterými se potkala. Taky z toho důvodu ji tak namíchlo, když ji otec oznámil, že Katarína jede s nimi na plavu přes Zelené moře do Aventika. ,,Ale proč tati?" ptala se nazlobeně. ,,A proč ne? Katarína chce taky jet na lodi. Teď si bez zabalit věci než odejdeme bez tebe!." Viděla, jak po ní Katarína koupila vítězoslavný pohledem.

O dvě hodiny později se opírala o zábradlí a pozorovala moře. Byla stále ještě podrážděná, ale moře uklidňovalo. ,, Vypadáš naštvaně." Ohlédla se a pozorovala Katarínu, jak se k ní hrdě blíží s úšklebkem na tváři.,, Dej mi pokoj!" zamumlala a dlažby si ji nevšímala. To Katarínu naštvalo a tak do ní strčila. ,,Měla by ses ke mě chovat uctivěji. Brzy budu majitelkou našeho podniku. Jen co se otec vrátí z téhle plavby, tak to oficiálně rozhlásí." Povisene se usmála. ,, A víš co Nordi? Nordi!? Co to......... !? Už nedořekla.

Nordiku popadl záchvat takového vzteku, že svoji nevlastní sestru popadla a hodila přes zábradlí. Ozval se výkřik, žbluňknutí a pak už nic. Nordika se chvíli dívala přes palubu a čekala, až se Katarína vynoří. Pak ji to došlo. Katarína neuměla plavat. Nordika vykřikla. Přiběhla banda námořníků. ,, Moje sestra" blekotala ,, moje sestra spadla do vody!" Jeden z námořníků se vrhl do vln. Další běžel pro jejího otce. A ona tam jen stála a nevěděla co dělat. Tohle nechtěla. Dostala nápad. Na někoho, komu je sedmnáct to byl pitomí nápad. Ale ona byla zoufalá.

Skočila za nimi do vln. Nikdo ji nestihl zachytit. Těžké šaty ji táhli dolů. Hladina ji mizela nad hlavou. Snažila se plavat na hladinu. Nedokázala to. Klesala stále hlouběji a hloub. Zoufale se snažila dostat na hladinu. Nešlo to. Náhle se jí něco otřelo o bok. Byl to delfín, snažil se ji dostat zpátky na hladinu. Najednou jí něco chytilo za kotník a táhlo dolů. Otočila se a spatřila tvář krásné ženy s dlouhými vlasy. ,,Pomůžu ti. Půst se toho delfína." Ten hlas byl vábil a svazoval. Nemohla odolat. Pustila se. Delfín smutně zapískal a odplul. A ona navždy zmizela pod hladinou moře.

A od té doby lovila lidi. Živila se kójích dušemi. Lákala je,  vábila a následně topila. To byl jako úděl. Za to, že zabila svoji sestru. Ale protože si za to prakticky mohla sama, je naděje, že bude vysvobozena. Když ji někdo políbí z pravé lásky. To se ale zatím nestane protože Nordika byla sama. Sama a hladová. Stále hladová.

TAK DOUFÁM ŽE SE VÁM TO LÍBÍ. ZA PŘÍPADNÉ HRUBKY SE OMLOUVÁM. JAKÉKOLIV TYPI NA PŘÍBĚHY PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ.😊

Povídky ze světa temných bytostí Kde žijí příběhy. Začni objevovat