Povídky ze světa temných bytostí

Upír

Odbila půlnoc. Klasický čas kdy vylézají monstra a příšery. A Gornč toho nebyl výjimkou. Jako každý správný upír vylézal o půlnoci ze své rakve.
Jenže v jeho případě to nebyl výstup vyjadřující jeho temnou část. Protože většinou dopadl tragicky.

Ten večer si Gornč domluvil schůzku s mladičkou upírkou hodinu po půlnoci. Odbila půlnoc a z domu ve kterém Gornč přebýval se ozvala rána a proud nadávek, které by od upíra nikdo nečekal . Jeho sluha zvaný pan P, který byl vyrušen z žehlení obleku, zakolísal a jeho umělá noha odpadla. Zpátky ke Gornčovi. Ten se sesbíral ze země na kterou se poroučil, když zakopl o hromadu knih. Gornč byl totiž učenec a celou věčnost trávil učením, studováním a sbíráním knih. Také se vyznal v léčitelství. Jedna část jeho domu byla skleník, kde pěstoval různé druhy rostlin.

,, Mám na ten kabát čekat ještě dlouho?!" zeptal se podrážděně Gornč. Už hodnou chvíli postával u dveří a čekal, než mu pan P donese čerstvé vyžehlené kabát. ,,Uz jdu pane" zašišlal pan P. Ještě stále se nenaučil používat háčky a čárky. Gornč si povzdechl a vyrazil do tmy.

Pan P ještě chvíli sledoval netopýra, ve kterého se jeho pán proměnil, jak odlétá. Upřímně mu přál štěstí. Bude ho potřebovat.

Do hospody U krvavého Tesáku dorazil o půl hodiny později, než slíbil. Cestou se mu povedlo srazit se ze: stromem, komínem, psí boudou (tady ho malé načapali lidé) a starou paní, která byla naštěstí hluchá a slepá. Na jeho překotné omluvy a následný úprk reagovala pouze prohlášením, že dnes v noci bude pršet. Gornč vpadl do hospody jako uragán a hned na poprvé se mu povedlo srazit k zemi upíra, který právě kolem stojícím upírkám vykládal nějaký vtip. Podle rány, kterou mu ten hrubián uštědřil a podle proudu nadávek, ho asi přerušil v důležité chvíli. Překotné se omlouval a klidil se z jeho dosahu. Očima už začal pátrat po své vyvolené, ta však jako by se do země propadla. Usadil se ke stolu a objednal dvě krvavé votky, zdejší specialitu.

Po hodině čekání vyrazil na obchůzku hospody, aby ji našel. Byla tu hlava na hlavě, což mu hledání neusnadňovalo. Neusnadňoval mu to ani dlouhý kabát. Celá společnost už byla značně opilá, krvavá votky tekla proudem a Gornčovi se začala točit hlava. Bylo tu nesnesitelné horko. Pak ale uviděl něco, co mu zmrazilo krev v žilách. Mladičkou upírkou sedící na klíně mohutného, osvaleného upíra. Byla to ta upírka, se kterou tady měl sraz. Gornč nikdy nebyl příliš ukvapený a agresivní, všechno si dopředu promýšlel. Teď jí ale popadla neuvěřitelná zlost. Skočil po upírovi, majetnicky objímajícího upírku a srazil ho ze židle. V hospodě se rozpoutala rvačka neskutečných rozměrů. Opilí upíři se byli hlava nehlava, Kousalová se a bylo slyšet pár bolestných výkřiků. Ty ale brzy zanikli v okolním ruchu.

Pan P pozoroval vzdálené město. Jeho velice citliví sluch zaslechl zvuky bitky. Spokojeně se usmál. Věděl že dnes je den d. Smluveným znamením oznámil upírům, čekajícím na skále potřebné instrukce. Začalo pršet. Začal lov. Lov na upíry.

TAK TOHLE BYLO ZASE NĚCO VESELEJŠÍHO. JEDEM DÁL.