Mašek

11.

Jako učitel byl normální. Ale jen já jsem věděl co za stvůru opravdu je. Celou hodinu jsem koukal do telefonu aby někdo nepoznal jak moc jsem v rozpacích. Na jednu stranu mě jeho nebezpečí lákalo, ale na druhou stranu jsem věděl že je to fekálisfa.
Když skončila hodina, řekl že s ním mám jír do kabinetu kvůli mému chování o hodinu, protože telefon je zakázaný. Ale já věděl že to není proto.
Přišli jsme k němu do kabinetu. Strachem se mi podlamovaly nohy. Najednou se mu průzračně modré oči změnily v červené a já věděl že je něco špatně.
Jako by mu začly růst rohy z jeho plešky.
On je satan
Rozeběhl se směrem ke mně a serval všechno mé oblečení. Stál jsem schoulený plný myšlenek co se bude dít dál.
Najednou do dveří vkročil Rieger. Bývalý pan ředitel a teď učitel matiky.
,,Vladimíre nech to ubohé dítě!" Řekl a Vlaďouš se otočil
Milan Rieger vzal pepřák a nastříkal mu ho do očí. Dal mi pokyn abych se oblékl a tak jsem tak učinil.
Vláďa se s hořícíma očima koulel po zemi.
,,Promiň, ale žádného jiného učitele na češtinu a dějepis jsem nesehnal, musel jsem pro něj do čistého pekla" řekl mi pan Rieger.
,,Aha, dobře, no, hlavně že už jsem v pořádku, děkuju pane Riegre." Odpověděl jsem vyklepaně.
,,Pro tebe Milan"usmál se a dal mi sladký polibek na ruku, až jsem se začervenal.
V tu chvíli se naše milá schůzka změnila ve vášnivé líbání.
Nechápal jsem co se děje, ale nebránil jsem se.
,,Už tak dlouho jsem tě chtěl ochutnat Vašku." Řekl Milan mezi vlhkými polibky.
Klapla klika.
Otevřely se dveře.
A v nich stál Míra.
,,Pane profesore jdu se jen zeptat na ten domá.." když nás tam uviděl spolkl poslední slova.
,,Né Míro tak to není!" Křikl jsem ale Míra už utíkal se slzami v očích pryč.
Rychle jsem opustil Milana a běžel hledat Míru.
Našel jsem ho ve skřínkách celého uplakaného.
Bože co jsem to zase provedl.
,,Miroušku vyslechni mě prosím." Řekl jsem a pohladil ho po opuchlé tváři.
,,Proč mi tohle děláš Vašku, jen já tě opravdu miluju!" Řekl a stoupl si naproti mně, opravdu blízko.
,,Já vím, omlouvám se, už se to nestane, to on si začal" řekl jsem a mával rukama ze stresu.
,,Můžu ti věřit?" Šeptl Míra a koukl se mi do očí.
,,Jo můžeš" řekl jsem a v tu chvíli už mě Míra zasypal polibky.
Pomalu se přesunul na krk a já už cítil i jeho prsty mezi mýma nohama.
Dotkl jsem se jeho fimfulína přes kalhoty a byl to spíš kámen.
Míra mi stáhl kalhoty, já se otočil a opřel o skřínky.
,,BOŽE ANO!" Zařval jsem když do mě vnikl.
Mlaskali jsme jako o život.