We are free [Foah]

3. Kapitola

,,Stálo to za to, že jo?" Ptal se Noah, když konečně stáli nahoře. Finn si nasadil brýle proti slunci. ,,Je to tu fakt boží." Řekl a rozhlédl se na kilometry daleko. ,,Sundej si ty brýle Finne." Požádal ho zničeho nic.  ,,Proč?" Odvrátil pohled. ,,Takhle ti nevidím do očí." Zašeptal. Začal se hlasitě smát, ale sundal brýle a schoval je do kapsy. ,,Lepší?" Schválně se na něj podíval. ,,Mnohem." Millie se na ně pobaveně podívala. Noah se zničeho nic rozhodl, že chce mít ještě lepší výhled. Sundal si mikinu a hodil ji do trávy. Měl vyhlídnutou skálu, na kterou by se teoreticky dalo vylézt. Hodil nohu nahoru a snažil se na ni vzepřít. ,,Co děláš Noahu?" Zavolala na něj Sadie. ,,Ale nic." Pořád mu nešlo dostat se na malou skalku. Najednou ucítil sílu, jak ho táhne nahoru. Něčí ruce ho chytli kolem pasu. Věděl čí byli. Udělal ještě jeden krok, postavil se a rozhlédl se do krajiny z nového pohledu. Podal ruku Finnovi. Ten se bez větších potíží vyhoupl za ním. ,,Nikdy jsem se necítil tak volně." ,,To je klišé Finne." ,,Možná trošku." Řekl ironicky. ,,Ale je to pravda." Noaha napadla další blbost. Roztáhl ruce a zakřičel: ,,Jacku, my letíme!" Finn se chopil příležitosti a chytil ho přesně jako v tom filmu. ,,To ani neříkej." Zašeptal. ,,Víš co se pak stalo." V filmu Titanic nakonec Jack umřel. ,,Neboj. Já bych tě nenechal utopit." Ujistil ho a dal ruce dolů. Finn ho ale nechtěl pustit. Pořád v jeho sevření, se k němu otočil předem a taky ho obejmul. ,,Seš můj nejlepší kamarád, víš to?" ,,Že se na to vůbec ptáš." ,,Jdeme lidi!" Zavolal Joe, když si všiml že ostatní dečka už to tam nebaví. Oba seskočili ze skály a přidali se k ostatním. Když trochu popošli, před nimi byl velký svah dolů. ,,Fajn." Finn se zase smál tím jeho ďábelským smíchem. ,,Mám plán." Sofia protočila oči. Věděla co zač bývají tyhle Finnovi plány. I tentokrát trefila, že to bude něco šíleného. ,,Kdo bude první dole!" Vyzval všechny mávnutím ruky a sám se rozběhl. ,,To je nespravedlivý. Neodstartoval si to." ,,Dělej Noahu." Chytil ho za rukáv mikiny a táhl ho sebou. Běželi dolů. Noah viděl všechno jako zpomaleně. Prudký svah, stálý výhled a Finna, který ho mezitím pustil a běžel kousek před ním. Zpomaleně viděl i kámen těsně před ním. Potom se čas zrychlil. Došlo mu, co se děje až když ležel na zemi. Když Finn uslyšel ránu, hned se zastavil. ,,Seš v poho, kámo?" Noaha bolela noha, na kterou si špatně šlápl, ale přesto se začal smát. ,,No to byl pěkně blbej nápad." Finn ho zvedl a oprášil mu oblečení. ,,Příště si dávej bacha." ,,Příště nevymyslej takové blbosti." ,,Já nikdy nepřestanu vymýšlet blbosti Noahu, zlato. Takový už jsem." ,,Já vím. Mám tě tak rád."