We are free [Foah]

5. Kapitola

Probudily ho až první paprsky slunce, dopadající mu na tvář. První čeho si všiml, bylo to, že je pořád na balkóně. Určitě mu musela být strašná zima, i přes den chodili v bundách a on věděl že večer na tu pitomou párty přišel jenom v triku. Tak proč má přes sebe přehozenou mikinu? Noah se napůl posadil, aby si uvědomil, co se tu děje. Aby si uvědomil, že tu není sám. Finn ležel kousek od něj. Vypadlo to že ještě tvrdě spal. Začínal si trochu rozpomínat. Byla tu ta párty, on odešel na střechu... A pak asi musel odpadnout. Bylo to divné. Nebyl moc opilý a ani né moc unavený. Tak proč si nic nepamatuje? A proč spal ve Finnově mikině... Každopádně už měl lepší náladu než včera večer a tak se rozhodl probudit kamaráda, jehož černé rozcuchané vlasy se tu rozprostíraly na studeném betonu, trochu jiným způsobem. Doběhl dovnitř pro balónek. Beton ho studil na bosých nohách. V rohu balkónu našel ostrý klacík. Dal balónek k Finnovu uchu a praskl jej. Udělalo to hlasitou ránu a Finn se energicky napřímil do sedu. U toho chytl Noahovi ruce, jakoby se chtěl bránit. Jeho reakce Noaha rozesmála. ,,Co to sakra bylo?!" Řekl trochu starostlivě a zároveň trochu podezíravě. ,,Nic..." Noah udělal sarkastický úsměv, vytrhl se z Finnova sevření a schoval zbytky balónku za záda. Finn, už kompletně probraný, si taky klekl na kolena. ,,A co je teda tohle?" Znova mu chytil ruku, rozevřel jeho sevřenou pěst a vypáčil z ní důkaz. ,,To nic zlato. Spi dál." S těmito slovy se Noah zvedl a utekl někam do budovy. Stačil ze země sebrat Finnovu mikinu. Finn ho začal pronásledovat, ale to už Noah byl na schodech. ,,To je moje mikina Schnuppe!" Zaječel na něj, když si všiml, jak mizí v patře nad nimi. ,,Půjčils mi jí. Je to tvůj problém." Odpověděl mu hlas z neznámé místnosti v patře. ,,Se uvidí." Finn také vyběhl schody a začal postupně otvírat každý pokoj který viděl. Zabral za kliku do koupelny, ale dveře se neotevřeli. Jen se v nich udělala malá škvírka. ,,Držíš dveře? Vážně?" Noah se byl ticho, jakoby se rozmýšlel jestli odpoví. ,,Možná..." Řekl úsečně a povolil. Finn to nečekal, vpadl do místnosti, div nespadl na podlahu. Někdo mu zakryl oči. Noah si musel stoupat na špičky, aby mu pořádně zabránil ve výhledu. ,,Co sakra zase děláš?" Finn se otáčel, aby ho setřásl, ale Noah mu držel oči zavřené. Finn kolem sebe začal mlátit rukama. Nakonec se protočil tak, až chytil Noaha za pas. ,,A teď mě pusť." ,,Ani za nic." Finn se skrčil a tím se Noahovi vymanil. Pořád ho ale nepustil. Otočil se k němu čelem. Pořád se smál. ,,Musím ti nějak vrátit to, jak si mě probudil a to že mám na sobě moji mikinu." Noah se mu smál do obličeje. Finn se ale přestal usmívat. Pozoroval vážním pohledem svoji černou mikinu. ,,Ale je ti velká." Ani se nepousmál. Teď se díval přímo na Noaha. ,,Trochu mě děsíš." Řekl už taky bezesmíchu Noah. ,,V tom jsem dobrý." Finn se trochu sklonil, aby byl Noahovi blíž. ,,Co to sakra děláš?"
Křach! Dveře se rozletěli. Noah udělal krok dozadu, Finn se od něj odstrčil a strčil ho až na druhou stranu koupelny a on narazil do umyvadla. Ve dveřích stála Sophia. Projela je pohledem. ,,Dobrý ráno lidi." Pozdravila je rozespale. Noah jí s předstíraným úsměvem odpověděl. Přitom si držel bok, kterým narazil na ostrou hranu umyvadla. Už nikdo neřekl ani slovo. Sophia se naklonila před umyvadla a opláchla si obličej. Finn se na Noaha rychle podíval a pak zmizel za dveřmi. Noah se posadil na židli, co byla v rohu místnosti. ,,Sophio?"
,,Ano?"
,,Já tě moc neznám... Ale potřeboval bych ti něco říct. Něco tajnýho."