Bax/Wedry/Herdyn&Me

•Náhoda nebo osud?•

Dneska jdu zase do práce je pátek za což jsem ráda protože pak budu mít 2 dny volna takže superrrr!!! Ale zase je nevýhoda v tom že dneska musím mít noční směnu takže fakt super.... ale jinak nic hroznýho to přežiju. Jdu zase tím mím oblíbeným parkem. Vypadá líp ráno než v noci popravdě ale no co. Tak jo šla jsem se převlíknout a připravit do práce vyšla jsem z mého bytu a zamkla jsem potom jsem šla přes ten park kde skoro nic nevidím poslouchala jsem písničky na mém krásném Samsungu a šla jsem. Ale najednou mě někdo chytl za ruku mega moc jsem se lekla hned jak jsem se spatřila toho člověka tak jsem se uklidnila protože to byl můj starší zpolužák ze střední (Ne tohle není její kamarád jen zpolužák). Hned jsem si vyndala sluchátka z uší a začala jsi s ním povídat (ten spolužák se jmenuje Karel)
Karel:Ahoj Míšo promiň jestli jsem tě vylekal ale asi jsi mně neslyšela přes ty sluchátka běžel jsem za tebou a řval na tebe ale né moc na hlas aby se ti lidi na lavičce na mně nekoukali jako na svatou Marii takže fakt promiň...
Já jsem se jen otočila a viděla partu sedící na lavičce ,ale nějak jsem si jich nevšímala
ale byly tam 2 holky a 3 kluci. Hned jsem se otočila na Karla a řekla mu.
Já: Hele to nevadí hlavně že to nebyl nějakej úchyl nebo tak. A jo hádáš zprávně fakt jsem tě neslyšela a docela pospíchám do práce tak promiň ale musím jít...
Nechtěla jsem se s ním popravdě bavit protože mně na střední tak trochu šikanoval. Nebo pomlouval? Já ani nevím nechci se tím zabívat. Hned jsem se otočila a šla jenom jsem za sebou slyšela ještě Karlův hlas.
Karel: Když tak mi napiš rád by jsem tě ještě viděl!
Šla jsem rychlím krokem
~~~~~~~~~V PRÁCI~~~~~~~~
Přišla jsem v čas asi poprví ve svim životě. Pak si mě přovolal Petr (Ten chlápek co vaří pizzi).      Řekl mi ať odvezu tuhle šunkovou pizzu dal mi adresu docel jsem se podivila protože to je docela blízko mího domu. Hned jsem tu pizzu odvezla. Zaparkovala jsem před docela velkým domem byl strašně pěknej někdy by jsem taky takovej chtěla. Ale na to si asi v týhle práci nenašetřím. Zazvonila jsem slyšela jsem řvát nějakýho kluka ať jde otevřít nějakej Pavel. Docela vtipný poslouchat vždycky ty hádky kdo má otevřít. Najednou mi otevřel nějakej vysokej kluk s docela pěknejma očima měl hnědý vlasy. Asi to byl Pavel dávalo by to smysl. Ale dost o jeho vzhledu takovejch jsem viděla protože jenom hezcí kluci si objednávaj pizzu ne? A ještě šunkovou. Řekla jsem mu kolik to stojí on tam chvilku jen stál a koukal na mě jako na smrt takže jsem mu luskla před očima a řekla mu
Já: Pane žijete? Usmála jsem se
Pavel: Jojoooo... emmmm... co jsi říkala a prosím tykej mi nejsem zvyklí když mi někdo vyká. Jenom se usmál
Já: Dobře tedy stojí to 120Kč
Pavel: Dobře... tady je 150Kč a můžu se jen tak zeptat jak se jmenuješ?
Já: Jmenuju se Míša a ty jseš Pavel viď??? Docela mě jeho otázka zarazila ale to i ta druhá..
Pavel: Takže mě asi znáš co?
Já: Ne jenom jsem zaslechla tvoje jméno ještě když jsem byla před dveřmi. To jsi snad nějak slavnej? Jenom jsem se zasmála ale on se podrbal na hlavě a řekl
Pavel: Ne ani ne. Taky se zasmál.
Pak jsem slyšela jak nějakej kluk volá na Pavla ať pohne že má hlad
Já: Hele tak já půjdu tak ahoj. Jenom jsem se usmála a šla on na mě ještě zařval
Pavel: Jo a ahoj!
Takže lidi ty části budou zajímavější nebojte jo? A promiňte jestli jsem někde udělala chybu ale no co chybama se člověk učí. Ale doufám že se vám tahle kapitola líbila.