Jsme zajatci černé hmoty.
Možná vesmír. Možná inkoust, co noty
kreslí do prázdných skladeb
jenž do věží prázdných hradeb
s meluzínou, tvou přítelkyní
tančí v pavučinách co v síni
a jejím stropu bez povšimnutí
pomalu, ale jistě donutí
přemýšlet, co ještě dál
tvoří hmotu, jenž opěvoval
vesmír. Možná inkoust knih.
Možná pigment všech tvých pih.
Co kreslí slunce. Možná zářivky.
Jsou vůbec o něčem, ty moje myšlenky?
