"Ale co když už to ví?" přerušil mě něčí hlas...
Lekla jsem se,že nás poslouchal někdo další,ale když jsem se otočila zjistila jsem,že je to Greg.Jaksi jsem si nevšimla že se při tomhle povídání otáčím dokola jako káča."Jak to myslíš?" zeptla jsem se ho, i když jsem tušila co tím myslí."No co když ví,že si odjela kvůli němu?" upřesnila mi to Denis."A jak by se to asi dozvěděl?" zeptala jsem se, sice mi bylo jasné co mi odpoví ale přece jen. " Ale notak Zo on přece není blbej. Odjela jsi pár dní potom co jste se tak šíleně pohádali." řekl mi přesně to co sem čekala. " Ale třeba je." pípla jsem skoro neslyšitelně. Greg už se nadechoval,že něco řekne ,ale Boby ho přerušil. " Víte co děcka už jsme všichni unavení." řekl. "Zoey zlatíčko jestli chceš jít ven tak jdi ,ale jen kousek a brzy se vrať a my ostatní alou na kutě! " dořekl a zvedl se na důraz svých slov. Já se šla projít do parku ale jen na chvilinku,asi po třiceti minutách už jsem ležela vyčerpaná v postely a snažila jsem se usnout.
***Opár dní později***
'Ahh' protáhnu se po dlouhém spánku. "Dobré ráno." pozdravím,když se došourám do kuchyně. "Dobré." popřeje mi Maura."Kde je Dady?" zeptám se,když si nalívám do sklinky čerství pomerančoví džus. "Nevím někam zmizel.Prý si potřebuje něco zařídit.Znáš chlapy." řekne a nad slovem 'zařídit' naznačí prsty uvozovky a zasměje se."Aha.A kdy se vrátí neříkal?" optám se."Nee.Proč?" oplatí mi Maura."Chtěli jsme jít na zápas,ale asi budu hlídat Thea." usměju se na ni."Aha tak to klidně mužeš hlídat říkal,že bude pryč dlouho,ale klidně mu radši zavolej." usměje se na mě a dál si piluje nehty."Doobřee." natáhnu a uculím se na ni......"Hmm..Dobře tak zítra.Měj se....Taky tě mám ráda pa." Rozloučím se s Bobym a položím telefon na stůl.Prý se vrátí v noci,takže já si asi pojedu pro Thea a pujdu s ním do parku.Ty jdeš teda s kamarádkami?" otočím se na Mauru a ta jen kývne na souhlas.Je tak zažraná do čtení,že si ani nevšmá času. "Mumi ale víš že už je jedenáct?" řeknu jí. "Cože vyskočí z křesla a začne pobíhat po baráku jako splašená."Klídek pomůžu ti!" zavolám za ní a začnu se smát.
Celý den jsem strávila s Theem na hřišti je to zlatíčko.Večer jsem dorazila domů úplně vyřízená ani sprchu jsem nestihla padla jsem do postele a usnula téměř okamžitě.Ráno jsem se probudila celá rozlámaná.Bože smrdím sama sobě hnus.Není nad raní sprchu jak uvolňující pocit.A jak krásně to probere.Po sprše a umytí vlasů jsem si vyčistila zuby rozčesala mokré vlasy a nechala je samovolně uschnout.Skočila jsem se do pokoje převlíct a vydala se do kuchyně.Nepřekvapilo mě,že jsem tam sama,který blázen by taky vstával v osm hodin,zvlášť po náročném předešlém dnu.Hádáte správně JÁ no jo,proč ne. Jelikož všichni spali,tak jsemse rozhodla udělat na snídani palačinky.Vždycky vaří Maura,tak jí aspoň jednou vystřídám.Udělala jsem kýbl těsta a napsala SMS Gregovi,aby všichni povině došli na snídani.Těsto jsem dala do lednice a skočila na roh ulice do malé sámošky pro různé ovoce a tvaroh se šlehačkou.Když jsem se vrátila,tak jsem se pustila do práce.Nejen,že jsem usmažila palačinky ale nachystala jsem i rozmixované ovoce,tvaroh,šlehašku,nutelu a burákové máslo,javorový sirup,prostě všechno co jsem našla.Přesně v deset hodin jsem položila čerstvé palačinky na stůl a v tu chvíli už kolem stolu seděli všichni:Boby,Maura,Greg,Dee,Theo a vedle něj prázná židle pro mě a pak ještě jedna,na které vždy sedával Ni,ale ten tu není.Všichni jsem si naložili na talíře a potom si podávali různé přílohy."Dobrý ráno rodinko." ozval se ze dveří rozespalí hlas.Nialla??!! To jako vážně.?? 'Ne klid Zoey,zavři oči zhluboka dýchej je to jen sen..jen sen za chvíli se probudíš.Klíídek' "Zoey!" vykřikl Niall a už mě drtil ve svém náručí,ne že by mi to vadilo,ale tohle není správný!. " Nialle dost!" okřikla jsem ho a on úlekem uskočil.chystala jsem se odejít ale Niall mě chytil za ruku "Promluvme si prosím." řekl vážně a sklesle zároveň já nebyla schopná slova,a tak jsem jen kývla na souhlas......."Vím,že jsi odešla kvůli mě ,ale proč?" vybalil na mě jen co se za námi zabouchly dveře jeho pokoje."Není to už jedno?" zeptala jsem se " Ne není chci to vědět ...A neříkej mi,že za to může jen ta hádka vždyt to byla prkotina." řekl mi "Prkotina jo? Možná pro tebe šla jsem za tebou,protože jsem potřebovala kámoše,někoho,kdo mě vyslechne a pomůže mi!!" vykřikla jsem na něj " A s čím tak duležitym si chtěla pomoct hm?" pozvedl pohrdavě obočí." to je fuk." řekla jsem poraženecky."Ne není dělej!Mluv! " "Říkám že je to jedno!" řekla jsem já "Neser mě sakra už!.. " "Fajn.. Málem mě ten den znáslnili chtěla jsem aby si mi pomohl na to nemyslet navíc tě tvá milovaná Katarin podvděla,ale to je fuk stejně by si mi nevěřil byl blbej nápad ti to říka tenkrát a ještě blbější ti to říkat dnes!! Stačí?!?!?! " vykřikla jsem na něj se slzamy v očích...."Co-cože?" zeptal se zaskočeně. "Nic.Víš o nic si neslyšel.Já odsud vypadnu, už se nikdy neuvidíme a oba budeme dál šťastně žít bez vzpomínek!" sama sem nevěřila,že sem to vypustila z pusy. "Ne to teda NE.UŽ NIKDY TI NEDOVOLÍM ODEJÍT!!" zakřičel polohlasně. " Proč? Stejně ti už na mě nezáleží.Si teď hvězda a někdo jako já ti může být jedno...Řekni mi jeden dobrej duvod proč bych měla zustavat !?!" mluvila jsem a tentokrát už i brečela. "Protže...Já-já .................................................."
Tak jo tohle je hoodně krátkej díl ,ale chci ted jít napsat další takže pokud tu do 16:00 bude aspon 5 vote tak vám přidám i ten další.
Love ya all ...Ronni Xx <3
