DNA Of Puppy & Kitty

#14

,,Chudinky!"vydechla jsem. Chtěla jsem vyběhnout zpod pláště a utíkat ke klecím, Adrien mě ale zastavil.

,,Psst, někdo tu je."kývl hlavou ke konci velké místnosti. Někdo si tam prozpěvoval. Žena v bílém plášti s fialovočernými vlasy jak po výbuchu experimentovala s baňkami plnými tekutin. Neustále skákala od mikroskopu k baňkám, sem tam kápla jednu z barevných tekutin na Petriho misku. Asi nás neslyšela.

Adrien se rozhlížel, hledal něco, co by nám pomohlo. Já toho ze své skrýše tolik neviděla, což se mi nelíbilo. Po vstupu mě začala bolet hlava a zhoršovalo se to. I Adrienovi se v obličeji dala poznat bolest. (Koukat na jeho bradu a nosní dírky bylo opravdu úžasné!)

Po chvilce mi došlo, co je to za bolest. Rozeznávala jsem hlasy. Měla jsem plnou hlavu hlasů! Křičely. Křičely o pomoc! V místnosti byla spousta kočkovitých, ale i psovitých šelm. Jestli jsem rozuměla kočkám, takovej tygr nebo lev nemohly být problém.

Adrien se bez varování rozešel ke stolům a já málem spadla. Kdyby mě nechytil, zadupal by mě do země.

Na stole byl neskutečný nepořádek. Válely se tu zkumavky, pinzety, ale i osobní věci jako mobil, klíče, karty... Neváhala jsem sebrala je. Klíče tiše zachrastily.

,,Pane Milesi!"zvolala (šílená) vědkyně. Oba jsem nadskočili leknutím. Obrátila se k nám a ukázala na něco, co se v Petriho misce pod mikroskopem hýbalo a zvětšovalo. Zatáhla jsem plášť jako záclony, aby mě neviděla.

,,A-ano?"vykoktal Adrien.

,,Pane Milesi, co se stydíte? Včera večer jste se tak nestyděl! Pojďte se na něco kouknout!"zrudla jsem a Adrien zrudl určitě taky. Radši mlčel a šel se podívat.

,,O-oh,"začal blonďák, ,,funguje to!"nezněl přesvědčivě.

,,Buňky včely se začaly konečně množit podle očekávání, s tímhle můžeme vytvořit vzorek včely!"radovala se. Kolik nás, pokusných králíků, je? Myslela jsem (doufala), že jsme jediný! Je to dobře nebo špatně?

,,To je úžasné!"radoval se s ní Adrien. Už se dostával do role, zněl přesvědčivěji. A pak udělal dobrý tah.

,,Takže teď už máme kolik vzorků?"založil ruce v bok. Spíš v můj bok... Zajímalo by mě, jak tlustě Adrien vypadá, když tu má pod pláštěm mě. Vědkyně se zamyslela.

,,Máme vzorek želvy, lišky, kočky a psa."pátrala v mysli. Zněla... Smutně.

,,To je vše? To jich moc nemáme..."popichoval ji blonďák, jestli ještě něco neřekne.

,,Vždyť víte, co se stalo s ostatními vzorky.. Ne?"

,,Omlouvám se, ale nevím..."potil se. Ten smrad se stával nesnesitelným.

,,A jo, vy jste nastoupil nedávno, že ano?"

,,A-ano, jsem tady jen pár týdnů!"chytl se toho Adrien.

,,Oh... Tak to potom jo... Se divím, že vám nikdo nic neřekl. No... Jde o to, že jsme do teď selhávali. Už od začátku jsme se pokoušeli o vzorek hmyzu, ale neuspěli jsme. Vzorek berušky selhal ještě při vývoji tady v laboratoři, tak jsme se místo něj rozhodli vytvořit vzorek psí, což bylo mnohem lehčí."vysvětlovala.

Adrien i já jsme pozorně poslouchali. Takže z Adriena mohla být beruška a ne pes... Na to, že jsme byli ve vážné situaci, jen tak tak jsem potlačila smích.

,,To bylo chytré."přikyvoval Adrien na její vyprávění.

,,No, pak jsme tedy kočičí a psí vzorek odložili. Zdálo se, že nebudou fungovat, tak nám bylo nařízeno vytvořit lepší. Zkusili jsme tedy želví vzorek. I když vše probíhalo v pořádku, jak víte, něco se pokazilo."nevěděli jsme, ale v pohodě. Zmocňoval se mě nepříjemný pocit, bolest hlavy ne a ne utišit. V duchu jsem se modlila, aby ta zvířata zmlkla a bolest ustala. A hele ono to pomohlo! Mohla jsem se plně soustředit na vysvětlování.

,,Pak jsme na příkaz zkusili vzorek páva a následně motýla. Motýlí geny se neuchytily, nedostalo se nám žádného výsledku, paví vzorek... Paví vzorek nepřežil."moje srdce spadlo až někam do kalhot, možna se rozpláclo i na podlaze. I Adrien zalapal po dechu. Paví vzorek nepřežil... Co když... Co když nepřežije ani psí a kočičí? Co když taky nepřijeme? Rozklepala jsem se.

,,Potom se výzkum přemístil sem do New Yorku. Šéfa to dost vzalo, byla to jeho dcera... Sice se mu vůbec nepodobala... No co... A pak už víte, vždyť jen co jsme se přestěhovali sem, nastoupil jste, nemám pravdu?"

Adrien byl v šoku. Já byla v šoku. Musel ale něco odpovědět. Jemně jsem do něj drkla loktem.

,,A-ano! Máte pravdu... A pak jsme začali s liščím vzorkem, že ano!"rozesmál se. Chvilku mu trvalo, než si vzpomněl, jaký vzorek schází.

,,Ano, to jsou vzpomínky..."zasnila se.

Do laboratoře vtrhla jedna z Goril.

,,Slečno Mendělejevová? Máte zkontrolovat liščí vzorek, do areálu vnikl kočičí a psí vzorek."

,,Cože? To ty děcka Ternerka nehlídala?"vědkyně úplně změnila tón. Takové vyrušení se jí zřejmě nelíbilo.

,,Byla to chyba jejich řidiče. Zkontrolujte jej co nejdřív, je to rozkaz šéfa."odešel.

,,Pff, kdyby to byla jeho poslední vůle, možná bych ho zkontrolovat šla..."odfrkla si a vrátila se k včelím buňkám a mikroskopu.

,,Prosím tě, Milesi, jdi toho kluka zkontrolovat. Klíče jsou na stole."vytáhla z kapsy pláště malou flašku a lokla si.

,,Hned se chce víc pracovat."usmála se a vlašku zase zandala.

,,Co že svého šéfa tak nesnášíte?"odvážil se zeptat Adrien. On prostě nemohl jakože popadnout ty klíče (které už jsem já vzala před tím) a jít najít ten vzorek.

,,Vždyť ho znáš. Něco prodělá a je to všechno na nás. Je mi z něj zle."bylo poznat, že se ji alkohol pomalu dostává do krve.

,,Ještě podržte tohle, Milesi."podala mu zkumavku.

,,Ale musím zkontrolovat-"

,,Na to kašlete, určitě to byl planej poplach. Víte, jak rád si šéf vymýšlí."

,,Sám bych se rád podíval, jak na tom liščí vzorek je, takže jestli mě omlu-."snažil se jí vnutit zkumavku zpět.

,,Určitě mizerně. Všichni vědci mu dávaj naději, ale liščí vzorek jde taky do háje. Nechtěj si to jen přiznat. Jen tu stůjte, ještě podržte tady tohle."místo toho, aby si to Adrien vzal, vrátil jí to na stůl.

,,Hned budu zpět, nebojte. Jen mi připomeňte, kde liščí vzorek je, nějak se tu pořád ne a ne vyznat."přistoupil o krok k ní. Kdo ví, jestli se červenala vlivem alkoholu nebo něčím jiným.

,,Je to tu jak bludiště, že? Když půjdete zpátky, druhý dveře vpravo, zelený klíč. Po schodech, pak vlevo. Najdete to."

,,Děkuju Vám"vydali jsme se pryč.

,,Pane Milesi?"ozvala se ještě.

,,Ano?"Adrien se za ní otočil.

,,Proč máte čtyři nohy?"škytla. Zkameněla jsem. Adrien se zasmál.


,,Měla byste přestat pít v práci, slečno Mendělejevová."