DNA Of Puppy & Kitty

#4

,,Tady jste! Máte spoždení, víte o tom? Jsem vaše průvodkyně, vítejte na palubě!"přivítala nás paní v bílém kostýmu se zrzavými vlasy staženými dozadu, v ruce desky s nějakými dokumenty. Vypadala celá hrozně profesionálně a elegantně. To my vypadali jak otrhané děti ze smetiště. Oprava; Já tak vypadala, Adrien měl na sobě značkový a jistě drahý oblečení. Značku jsem ale neznala nebo mi aspoň nic neříkala...

,,Dobrý den! Takže vy nás budete provádět po památkách?"vykročil k ní Adrien, ruku nastavenou k potřesení. Já jsem ustrašeně stála za ním a obdivovala, s jakou elegancí mu naše průvodkyně rukou potřásla.

,,Ano. A celkově mám na starost váš zájezd, takže kdybyste cokoliv potřebovali a paní Ternerová vám neměla jak pomoci, zavolejte mi."přikývla. Překypovala energií. (Nebo si jen dala o hrnek kafe víc, než obvykle.)

,,Dáte nám vaše číslo?"ujal se toho Adrien a okamžitě vytáhl mobil ze zadní kapsy kalhot, aby si ji mohl zapsat do kontaktů. Až moc dychtivě ho vytáhl. Uraženě jsem nafoukla tváře a ovládala se, abych si ještě nezaložila ruce na prsou. Nežárlila jsem. Vždyť co mi je potom, jestli si začne něco s průvodkyní nebo nějakou holkou z vedlejšího bytu, paní Ternerovou nebo dokonce chudákem Alfredem... Stejně se nakonec ukáže, že je zadanej, gay a nebo jeptiška (kyselé hrozny, Mari, kyselé hrozny)

,,Omlouvám se, ale nedám. Stejně vám budu volat na pevnou linku paní Ternerové, takže jej brzy zjistíte."blonďákovi naděje na chvilku pohasly, asi mu to odmítnutí zlomilo jeho sebevědomé srdíčko. Ale při ujištění, že se jejího čísla dočká, znova se mu v očích zablýsklo.

,,Kdy se vyplouvá? Už chci tu sochu vidět..."opřela jsem se stále s nafouknutými tvářemi o zábradlí lodě a přrkazila tak to jejich divadlo. Žaludek se mi nebezpečně houpal spolu s vlnami, ale zvracet jsem si přísně zakázala. K mé radosti, loď brzy vyplula. Průvodkyně se postavila vedle mě a Adrien, jak přitahovaný magnetem, zas vedle ní. Stáli jsme tedy u zábradlí všichni tři, kolem nás se tlačili ostatní lidé a průvodkyně nám předříkávala kecy z wikipedie.

Navzdory mé uraženosti jsem si výlet užila. Prošli jsme pár muzeí, stavili se v restauraci (chudák svačina paní Ternerový, taková zrada) a odpoledne, spíš večer, nás gorilí řidič vyhodil u známého šedého baráku.

,,To byl úžasnej den!"přiznala jsem, když jsme tam tak stáli při západu slunce a vstřebávali zážitky.

,,A ještě nekončí! Ráno jsem se ptal bábiny a má Twister! Dneska si se mnou zahraješ, že jo? Že jo!?"žadonil. Dokázala jsem si představit, jak vrtí ocasem. Dokonce se pokusil o roztomilý kukuč!

,,Jseš dotěrnej! Zahraj si ho s tou tvou bábinou!"vážně říká paní Ternerový "bábina"?

,,Ještě v ní něco rupne a máme po střeše nad hlavou."

,,Přesunuli by nás jinam."

,,Jenže tam nebude Alfred! Co on by si počal, kdyby se něco bábině stalo?"zněl rozhořčeně. Říkal, že je modelka, ne? Nemyslel náhodou herečka?

,,Možná si s tebou zahraju."vzdychla jsem poraženě.

,,Super!"zaradoval se.,,A můžeme k tomu přizvat-"

,,Ne, Alfred hrát nebude!"

Bože, on je tím psem posedlej!

---

,,Levá ruka na červenou!"zvolal Adrien. Opatrně jsem se natáhla po červeném kolečku. Popsala bych vám, jak jsme zrovna stáli/klečeli/dřepěli na hracím poli, ale sama jsem nevěděla, kde mám nohy a kde ruce. Adrien chtěl už párkrát přivolat paní Ternerovou, aby nám točila tím udávačem barev a končetin, či jak se tomu říká (hloupá Mari hrála Twister naposledy ve školce, kde jí zalehlo nejtlustší dítě školky...), ale zakázala jsem mu to. Nebude tady asistovat ani uskákanej Alfred, ani paní Ternerová a její kecy o našem imaginárním vztahu.

,,Pravá noha na modrou."řekl si blonďák sám pro sebe a s funěním nohu na modré pole dal.

,,Pravá ruka na zelenou."

,,Levá noha na žlutou!"

Chvíli jsme takhle hráli a mně začaly odumírat končetiny. Natáhla jsem se, abych zatočila a... Podlomila se mi levá ruka a já začala padat. To by nebylo hrozné, byl by to konec téhle praštěné hry s ještě praštěnější osobou, jenže... Já s sebou v cestou k podlaze vzala i blonďáka.

Zůstali jsme tam ležet přes sebe, vydýchávali náročnou hru a nějakou dobu si neuvědomovali, co se děje. Pak mě Adrien poplácal po zádech.

,,Bylas dobrá, ale teď prosím tě ze mě slez, jsi celkem těžká."při jeho doteku jsem vystřelila do stoje a máchla před sebou rukou, abych odehnala tu jeho. Zasyčel bolestí.

,,Au! Škrábeš!"mnul si předloktí. Táhly se mu po něm čtyři tenké škrábance, z kterých začaly téct nepatrné potůčky krve. Zakryla jsem si v šoku pusu. Co jsem to provedla?

,,J-já... Promiň, můžeš si za to sám, ty-"

,,Tys na mě spadla, já jen pochválil tvou výdrž ve hře!"no a dotkl se mě, když jsem to nečekala... A taky hodnotil mou váhu... Mohl si za to sám! I tak jsem se rozeběhla za paní Ternerovou.

,,P-paní Ternerová? Potřebujeme okamžitě lékárničku!"vyhrkla jsem na bábinu, co si zrovna prohlížela televizní program.

,,Božínku, co se stalo? Jsi zraněná, drahoušku?"

,,Já ne..."nervózně jsem se chytla za loket. Obě jsme běželi do kuchyně, kde jsme hráli Twister.

,,Co se ti stalo, chlapče?"zhrozila se hned, jak škrábance uviděla.,,Něco jsi provedl Rachel, že tě takhle poškrábala?"Adrien se na mě pobaveně podíval.

,,Pff, žádná Rachel, ale Marinette."odfrkl si a nechal si ruku vydezinfikovat a namazat nějakou hojivou mastí. Možná to bylo až moc povyku, jen jsem ho škrábla...

,,Ukaž nehty, drahoušku."vzala do ruky mojí ruku jen co se vypořádala s Adrienem.

,,Nehty ostré nemáš... Jaks ho mohla škrábnout?"divila se, když mi přejížděla po nehtu, ve snaze zjistit, jak jsem mohla blonďáka škrábnout tak hluboko. Párkrát mi přejela po prstech, jakoby mi je masírovala. Zpod nehtu vyjelo něco špičatého... Vypadalo to jako další nehet, jako... Drápek?!

,,Oh, tímhle jsi ho škrábla... Tak to je v pořádku, to je zcela normální..."pustila mou ruku a s hraným klidem si šla zpátky do obýváku. Zůstala jsem zírat na drápek, který po chvilce zajel zpátky na své místo.

To nebylo normální!