Královna - sláva za lásku /Short story/ (princess book 3)

Bonus 2

*O několik let později*

„Notak Sarah, už musíme jít. Zavři už to fotoalbum a pojď." Podupávala Grace nervózně nohou v předsíni a odhrnula si vlasy z čela. „Ale mamí, mně si ty fotky fakť líbí." Stěžovala si malá blonďatá holčička stále sedící v kuchyni. „Pjohlídneš si je se mnou?" šišlala svým tenkým hláskem, který by obměkčil srdce každému. Pomalu projížděla stránky pokryté fotkami své matky a nad každou se jí na obličeji vytvořil široký úsměv. „Už ale naposledy, prohlížely jsme si je už snad milionkrát. Dobře zlato?" „Fajn" smála se ta malá potvůrka.

„Tady ti to fakt sluší" ukazovala svými tenkými prsty na jednu z fotek. Byla na ní asi patnáctiletá Grace s knížkou v ruce a svou milovanou korunkou na hlavě. „A pjoč máš tu kojunku mami?" Ptala se udiveně nechápající holčička. „Protože jsem chtěla být princeznou." Pohladila svou dceru po vláskách a nostalgicky se usmívala. „To abys měla tolik penízků?" lehce pokrčila své obočí dívka, což její matku rozesmálo. „To ne Sárinko. Ne kvůli šatům, penězům či zámku. Ale kvůli těm slůvkům, která ti čtu vždycky na konci pohádky." Na to se té malé slečně rozzářily její smaragdové oči, když si vzpomněla, co jí matka vždycky čte. „Zazvonil zvonec, a pohádky byl konec?" Ptala se zvědavě. „To ne, myslím jiná. Myslím ty „a žili spolu šťastně až do smrti". „To nechápu" posmutněla malá Sarah a lehce vyšpulila svůj dolní ret. „To pochopíš, až budeš starší zlatíčko" jemně pohladila svou dcerku po hlavě, a dala jí pusu do vlasů. 

„A nebyla si na kojunku moc velká?" vyptávala se dál, neboť se snažila pochopit matčino jednání. „Asi ano, ale tenkrát jsem věřila, že budu jako princezna a najdu pak svého prince" usmála se dnes už zase hnědovlasá žena. „A našla si ho mami?" položila Sarah další otázku a lehce se jí rozzářili oči při představě prince z pohádek. „Samozřejmě miláčku, tvého tatínka přece" usmála se Grace sedla si na židli vedle své dcery. „A mamí, koupíš mi taky takovou kojunku?" ptala se s rozzářenými očky ta malá holčička, což její maminku rozesmálo. „A na co by ti to prosím tě byla?" udiveně sledovala svou dceru a čekala, co z ní zase vyleze. „Víš... chtěla bych bejt taky pjincezna. Nééé, já budu jovnou kjálovna! A taky bych chtěla pjince. Víš jakýho? Tšeba toho z tý pohádky o Popelce. Byla bych dobjá pjincezna mami?" teď už to Grace nevydržela a musela se začít smát. „Ale zlatíčko, královnu nedělá korunka, ale srdce." Pověděla moudře a přitáhla si dcerku na klín. „To sice jo, ale každá princezna má pšece kojunku" poučila svou maminku malá Sarah a pohodlně se uvelebila na jejím klíně. 

„Víš, proč se jmenuješ Sarah?" zeptala se znenadání ta pětadvacetiletá brunetka své malé holčičky. Ta jen zavrtěla hlavou na náznak "ne." Netušila, proč by se tak jmenovala ani neznala význam toho slova. „Tvoje jméno pochází z hebrejštiny. Znamená to „princezna." Ty nepotřebuješ korunku, abys ní byla." Nad tím se ta pětiletá holčička musela zamyslet. „Dobže. A mamí? Co znamená tvoje jméno? Ptala se zájmem, což Grace potěšilo. „Kouzlo" pošeptala Grace jako by tam opravdová magie byla a mohla zmizet. Sarah se zatajil dech a lehce vykulila oči. „A to umíš čajovat?" zajímala se s nadějí, že by její matka mohla být kouzelnicí. „Samozřejmě že ne. Je to jenom jméno zlatíčko." Pohladila dcerku po hlavě. „Ale teď už vážně musíme jít. Za chvíli bráškovi končí fotbal a my ho musíme vyzvednout." Na to plavovlasá holčička seskočila ze židle a zavřela album. „A Jianovo jméno taky něco znamená?" vyptávala se zase, když už nasedaly do auta. „Ano broučku, on je král." 

***

Tak! A je to opravdu tady! Definitivně poslední díl z příběhu o Grace. Doufám, že vám za tu dobu přirostl k srdci tak moc, jako mě. Třeba se zase potkáme u nějakého nového příběhu.

Mám na vás otázku? Chtěli by jste poslední ask? Něco jako takový rozloučení? Jestli jo, určitě mi napište otázky do komentářu :))

Vaše_Ann