Levels

3.

Včerejší večer byl rozhodně lepší než celý den. S Hayley jsme si celou dobu jen povídaly a jedly sladkosti a samé hrozně moc zdravé věci. Prý mají zakázané mít cokoliv na pokojích, ale je tu už dost dlouho, a tak zná dost lidí na to, aby si to zařídila. Řekla mi hodně o téhle škole. Fakt celkem dost zajímavých věcí. Jakože třeba jsou tu vážně pěkní kluci. Ale že většina z nich tě jen použijou na jednu noc a pak o tebe ani nezavadí pohledem. Znám dost takových lidí, a nejenom kluků. Každopádně jsem zjistila jak to tady chodí. Tělocvik, hodiny sebeobrany a venkovní výcvik je úplné peklo. Jelikož jsem v 1 levelu, tak to budu mít nejhorší. Učitelé jsou tu na nováčky přísní nejvíce. No a zbytek předmětů se dá zvládnout. Což je vlastně jen matika, zeměpis, střelba, taktika a volitelné předměty, které nejsou uvedené. No bude to ještě zajímavé.

Ráno, když jsem vstala ze své nádherně vyhřáté postele, jsem si uvědomila jednu velice nepříjemnou věc. Přes celou levou paži jsem měla velkou modřinu. Ten debil. To mi musel udělat, když mi včera zabraňoval v mém útěku. Až ho uvidím, tak si ho podám.

Vylezu teda konečně z pelechu a zamířím do koupelny. Dám si rychlou sprchu, umyju se, vyčistím zuby a vlasy stáhnu do vysokého culíku. Vyjdu ze dveří jen v ručníku a ve dveřích se srazím s Hayley, která zřejmě taky teprv stává. "Dobré ráno,"řeknu a odpovědí je mi jen zamručení a kývnutí hlavou. Musím se zasmát. Tady někdo asi není ranní ptáče. Přejdu ke skříni a otevřu svoji polovinu. Když mi ten kluk řekl, že tu mám všechny svoje věci, myslel tím pouze moje hygienické potřeby, spodní prádlo a kosmetiku. To je všechno. Místo svého normálního oblečení tu byly poličky plné maskáčového a černého oblečení. Žádná jiná barva. Né že bych si stěžovala miluju černou barvu, ale bylo jí tu fakt moc. Žádné normální rifle tu nebyli. Jen úplé kalhoty. Pak takové ty kalhoty co nosí vojáci. A spostu úplých triček, mikin a taky pár bund. A díky bohu tu byly aspoň normální tenisky, ale pak i těžké kožené boty, které stoprocentně vážily víc než já. Jednoduše řečeno, jediné normální oblečení bylo to, v kterém jsem přijela a spala v něm. Po poměrně dlouhém přehrabování jsem vytáhla jedny maskáčové trochu volnější kalhoty a černé tričko s normálníma "kupodivu" černýma teniskama. Když jsem si zavazovala druhou tkaničku vylezla Hayley konečně z koupelny. Počkala jsem na ni až se oblékne a společně jsme vyrazily na snídani.

Cestou jsme nepotkaly moc lidí. Hayley mi pořád vykládala o lidech tady, učitelích a podobně. Já jsem ji ale moc neposlouchala, protože mě zaujala skupinka tří kluků. Ty kráso, fakt si nedělala srandu, když říkala, ze jsou tu pěkní kluci. Všichni tři byli zatraceně sexy, ale jen jeden upoutal mojí plnou pozornost. Byl to totiž on. On mohl za moji modrou ruku a za zničení mého plánu na útěk. "Hej Hayley, kdo jsou tam ti kluci?" zeptala jsem se jí a tím přerušila její přednášku o... No, nevím o čem, neposlouchala jsem.

"Ááá vidím, že ani ty neodoláváš," řekla posměšně, "ten napravo je Brody. I když vypadá jako hodný kluk, nenech se zmást je to pěkný hajzl," řekla a já se musela usmát. Jó, tak takových frajírků znám hodně. " No a ten nalevo je Collin. Ten je z těch tří nejvíc v pohodě a dá se s ním i normálně mluvit," řekla a mě bylo hned jasné, že se ji líbí. Na to se jí zeptám ale později. Teď jsem potřebovala vědět něco důležitějšího. "A ten uprostřed? Kdo to je?," zeptala jsem se a čekala na odpověď. "To je Chris. Jak můžeš vidět je to kus. Ale je hodně uzavřený. Nikdo o něm nic neví." Takže Chris ha. Pěkné jméno pro takového magora."Holka vím na co myslíš," jóó Hayley, tak to pochybuju, "ale udělej mi laskavost a drž se od něj dál. Je nebezpečný a rozhodně si s ním nechceš zahrávat," řekla a podívala se na mě s pohledem, kterým mě ze všech sil prosila. Jen jsem kývla, ale podle mě to přehání. Jak může být sotva 19letý kluk nebezpečný?

"Pujdem už teď na snídani? Umírám hlady," promluvila jsem směrem k Hayley a ta kývla. Odebraly jsme se tak chodbou do obrovské jídelny. Wow, tady je lidí. Něco přes málo 150 mladých lidi sedělo tady u stolů a povídalo si u snídaně. Naproti dveří přes celou místnost byl podlouhlý stůl, kde nejspíš seděli učitelé. "Pojď, půjdeme si sednout," vyrušila mě ze skoumání jídelny Hayley. Vzala mě za ruku s táhla mě ke stolu, kde sedělo fakt hodně lidí. Ona však mířila jen k jednomu klukovi, který byl zabraný nějakou knihou. "Henry, ráda bych ti představila Ainsley. Je tu nová. Ainsley tohle je Henry, můj nejlepší kamarád tady," dokončila představování a my se s Henrym pozdravily. Sedla jsem si naproti němu a začali jsme si povídat a mezitím jsme spořádávali naši snídani. "Takže v kolikátém jsi levelu?" zeptala jsme se Henryho, který si zrovna nabíral na vidličku mícháné vajíčka. "Jsem v druhém levelu, stejně jako Hayley," řekl a usmál se na Hayley. Ta úsměv opětovala a dál se věnovala svému salátu. "Jak dlouho tu vlastně jste," to byla otázka, která mě už dlouho zajímala. Nebudou tu dlouho, když jsou teprve v druhém levelu, ne? "Já tu jsem už devět měsíců, "řekla Hayley. Malém jsem se zadusila vaflí. Devět měsíců!? A teprve druhý level? No to si ze mě děláte srandu! "A já jsme tu 4 měsíce," odpověděl na mou otázku Henry. Ty brďo, to to trvá tak dlouho? "Víte, já jsem si myslela, že se z levelu do levelu dostanete rychleji než po devíti měsících!" řekla jsme a frustrovaně si prohrábla vlasy. To bude opravdu ještě zábava tady. "Každému to trvá různě dlouhou dobu. Z prvního na druhý level se můžeš klidně dostat za měsíc, ale taky třeba za pět. Záleží na tobě a na tom, jak se budeš snažit," řekl Henry a pousmál se na mě. Chtěla jsem mu na to něco odpovědět, ale přerušil mě burácející a zastrašující hlas, který se ozval přes celou jídelnu.

"Všichni buďte ticho ať můžu mluvit," a v tu chvíli, kdy to řekl, fakt všichni zklapli. Asi musí mít velký respekt. Byl to namakaný týpek s nakrátko střiženýma hnědýma vlasama a strništěm. Šel z něho celkem strach. "Jen chci upozornit na to, že naši čtyři studenti, kteří minulý týden dosáhli šesté úrovně, již byli rozebráni do jednotek. Doufáme, že si ve službě povedou, jak nejlíp dovedou," zajímalo by mě jestli si je vědom toho, že se mu to rýmovalo. "Nebudu zdržovat, jenom ještě připomenu, že od včerejška je nové pravidlo. Ten kdo se na jakoukoliv hodinu dostaví pozdě, tomu bude udělen tělesný trest vyučijícím hodiny, na kterou přišel pozdě." dořekl a bez dalšího slova se odebral k východu. Jakmile odešel, všichni se zvedli a odebrali se k východu. "Tak pojď, slyšela jsi. Nechceš přijít pozdě," řekla Hayley a šťouchla do mě loktem. Zvedla jsme se a s davem vyšla z jídelny.