Válka karet

III.

Jen, co jsem vyšla ze dveří, tak jsem se dala do běhu. Během toho běhu jsem si stírala slzy zakalené řasenkou, když vtom jsem narazila do něčeho, co jsem si myslela, že je to sloup. Otevřela jsem oči a uviděla nádhernou, koňskou, černou srst s odleskem tmavě modré. Ovšem, ten kůň byl velký, jako slon. Koukla jsem se nahoru, jestli jsem se nespletla, a uviděla jsem nádherné brunátné oči, se srdcovými zorničkami. Cítila jsem, jak se mi jeho pohled zarývá hluboko do nitra a probírá se jím. Poté jsem uviděla jeho jezdce.

Přiznám se vám, tak nádherného kluka jsem v životě neviděla. Vypadal nadpozemsky! Postava sice ne úplně svalovcová, ani vyhublá a už vůbec ne při těle, zkrátka akorát, ale přeci z něj čišela jakási síla. Stříbrno-bílé vlasy se mu kroutily kolem obličeje a v očích, barvy ocele, měl takovou tu ochranářsko-lumpáčskou jiskru. 

Asi jsem musela vypadat komicky, protože se pousmál a pak jsem zjistila jak stojím: rty ve tvaru O, oči úplně černé, od rozteklých linek a vlasy lehce pocuchané. Z mého dumání, jak stojím, mě vytrhl jeho hlas:

„S dovolením, hledám princeznu Francescu Heart-Krossovou. Nevíte kde bydlí?" Jeho hlas byl vícerodý - tak trochu medový, tak trochu chraplák a tak trochu zpěvný. 

„Ehmm... Já jsem Francesca Heart-Krossová, ale nejsem žádná princezna. Tedy, pokud vím..." řekla jsem trochu rozpačitě.

„Ach tak, zavedete tedy mě a mého konkona k vám do království, Vaše výsosti?" Asi pět minut jsem na něj koukala s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. 

„Pardon, ale za 1) neznám vás, ani nevím, co jste zač, za 2) nemám žádné království, za 3) nejsem princezna a..." muž se zasmál, tak krásným zvonivým smíchem, že jsem myslela, že se na místě rozteču.

„Ach, promiňte, princezno, ale myslel jsem, že na můj příchod čekáte. Byl o mém příjezdu informoán Pikový král? Pardon, váš otec? Jinak, mne omluvte za nepředstavení."

„A-asi ano, ale nic mi neřekl." Vysoukala jsem z neposlušných úst, která se pokoušela nervózně usmívat. „A omluva se přijímá, jen už mi, krucinál, řekněte kdo jste."

„Oh, pardon." Řekl, uklonil se, s jednou rukou za zády, a druhou na prsou, a znouvu se narovnal. „Jmenuji se Anderlon, jsem Srdcový elf, pracuji pro Srdcový dvůr. Tedy pro vaši matku, ovšem pokud se jmenuje Marrie Srdcová, nebo Marrie Heartzová."

Tak teď jsem nechala pusu dokořán...