Přišli jsme do školy a každý se vydal svou vlastní cestou.
************************************
Došel jsem ke skříňkám, kde jsem si nechal batoh protože jsme měli další hodinu tělocvik.
Musel jsem nahoru do třídy, kterou máme až nahoře. Pod námi má třídu Davidova parta a já musím procházet přes jejich třídu. Vcházel jsem do předposledního patra a před třídou stála jejich parta. Sakra... není tady dozor. Tak snad projdu bez povšimnutí. Řekl jsem si a vydal se na cestu. Vzal jsem si mobil do ruky a nekoukal na ně.
,,Ááá, pan Petr, to je ale vřelá návštěva, co tady děláš?" Uslyšel jsem ten známý hlas Davida. Nadechl jsem se a dal si mobil do kapsy. Podíval jsem se na něj se strachem, který jsem se snažil nedat najevo. Stál jsem na místě a koukal na něj.
,,Tak řekneš mi to?" Zeptal se s úsměvem a začal se přibližovat.
,,N-nepřibližuj se, musím do třídy, nechej mě projít." Řekl jsem a začal couvat. Jako naschvál jsem po chvíli narazil do zdi. Nesnáším ty zdi. Stále se přibližoval, až jsem ucítil jeho dech.
,,Bojíš se co?" Řekl mi a usmál se. Mlčky jsem se díval do těch jeho modrých očí. Znervozňovalo ho to.
,,Neumíš mluvit?!" Vykřikl na mě a pěstí bouchl do zdi vedle mé hlavy.
,,U-umím a bojím se tě." Řekl jsem potichu. Sakra, co jsem to teď řekl? Vždyť jsem přísahal, že mu nikdy do očí neřeknu, že se ho bojím. Jsem zbabělec. Problesklo mi hlavou.
On se na mě usmál a vrazil mi facku. Padl jsem na zem a skryl si tvář.
