Vůbec mi ho nebylo líto...
************************************
Pohled Péťi:
Už na to nemám... Myslel jsem si, že se tohle mně stát nemůže ale asi jsem se mýlil. Celý jsem se chvěl a podlamovaly se mi nohy, Tak jsem si sedl a přesunul se blíže ke zdi. Přitáhl jsem si kolena k bradě a stále brečel. Oni dva se tam jenom smáli... Strašně jsem se bál, ani zrak jsem nezvednul. ,,Zvedni se." Řekl mi David a já si odkryl svůj uplakaný obličej. Dívali jsme se na sebe. ,,Tak zvedneš se?!" Začal na mě křičet. Nic jsem neudělal, tak ke mě přišel Kuba a za vlasy mě doslova vytáhl na nohy. To už David v ruce držel letící pásku, se kterou mi zalepil pusu. Kuba poté pustil mé vlasy a chytil moje ruce za mými zády, které následně David svázal provazem. Potom odešel a já tam zůstal s Kubou sám.
Z pohledu Kuby:
Díval jsem se na to božské tělo. ,,Jsme tady sami dva." Poznamenal jsem a olízl si ret. Podíval se na mě vystrašenýma očima a stekla mu jedna slza. Chtěl jsem mu tu slzu setřít ale jakmile jsem se dotkl jeho hezounké tváře, tak odvrátil obličej.
Neudržel jsem v sobě vztek, tak jsem se napřáhl a jednu jsem mu vrazil, až se mu hlava otočila na druhou stranu.
Podíval se na mě vyděšenýma očima a stekla mu další slzy. Stále potlačoval slzy ale z očí se jich vyřítilo strašně moc. Nebylo mi ho líto, tohle si zasloužil. ,,Klekni si." Křikl jsem na něj a on si ze strachu radši klekl. Pomyslel jsem si, že by mi ho mohl vykouřit když už jsem dostal "tu chuť", ale z přemýšlení mě vytrhlo otevírání dveří za mými zády. ,,No konečně jste tady." Řekl jsem s úsměvem.
