Jedna pro dva/Marcus and Martinus

#4

Ten strnulý výraz Matyáše který se odrážel od toho mého snad nikdy nezapomenu.Byl plný údivu, zmatku a u mě i trochu strachu.

Komu jsem co udělala že musím mít zrovna jeho, panebože proč.

Ptala jsem se sama sebe v hlavě a kladla si stále tuto otázku.I když jsme byla naprosto v šoku tak jsem se musela vzpamatovat a dělat jakoby se nic nedělo.Pomalu jsem se vrátila k lavici,bez jediného slova se skloněnou hlavou k zemi.

,,A to jako mám bejt s ní" vykřikl Matyáš přes celou třídu naštvaně.

,, Ale no ták, vždyť vás to aspoň zblíží"
řekla učitelka.

Matyáš chtěl ještě něco říct ale v půlce nádechu se zarazil, podíval se na mě, usmál se a sedl si.

Proč se mě usmál, vždyť vždycky se mu jen pohled na mě hnusil.Teda aspoň tak to vždycky říkal.Tak asi chápete moje udivení.Proč se na mě usmíval?Proč?

Po zbytek hodiny jsem seděla jako zařezaná.S tím pocitem že se na mě Matyáš kouká.Byl to ten pocit že máte chuť se propadnout do země.Ale on se na mě určitě kouká kvůli tomu že si plánuje co se mnou se svejma hošíkama udělá.
Jiný vysvětlení na to snad ani není.

Po hodině, plných otázek ohledně Matyáše,jsem se už těšila až tahle pitomá škola skončí a já budu moci jít domů.

Stejně to asi nepřežiju. Být s Matyášem v jedné skupině bude ta nejvíc těžká věc na světě.No tak snad to bude tak že on nic nebude dělat a já odřu sama, tím pádem se nebudeme muset stýkat.Jo sice na tom nebude mít ani trochu podíl ale jeden plus to v k věci má. Omezím kontakt s ním a tak i s jeho "hošánky".

***

Po škole jsem už natěšená šla domů.Tak jsem se těšila že odtud vypadnu pryč.Jenže co se nestalo. Když jsem šla chodbou z jídelny tak jsem zakopla,a o co jiného než o nohu Matyáše.

Pomalu jsem se chtěla zvednout a dělat že nic. Ale Matyáš mě chytl za ruku a pevně jí stiskl.

,, Takže dneska k tobě přijdu a ať je všechno připravený"řekl a ruku mi pustil.

Rychle,div jsem se nepřerazila znovu, jsem utíkala pro svůj batoh který ležel u mé skříňky. Čapla jsem ho a běžela k východu.Ani nevím proč jsem tak utíkala,no asi jsem chtěla vypadnout a bejt doma co nejdřív.

Ale v půlce cesty jsem si to vlastně celé přehrála.Co my vlastně Matyáš řekl.... né to né!

On nemůže ke mě domů. Já toho zpratka doma nechci.No doufám že to byl jen další z jeho vtípků které jsem nepochopila...snad.

Tak jsem zase tady.😃😂👋
Ano pořád žiju a důkazem je tato kapitola.
Omlouvám se že dlouho nebyla kapitola ale poslední dobou nějak  nestíhán. 😢😔😖
Ale nebojte, vždy si udělám čas na nějakou tu kapitolu.😉😋😏
Asi říkáte že Marcus a Martinus tam ještě nebyli zapojeni do děje.
Nebojte, ještě asi 2-3 kapitoly a budou tam.😁😊
Takže alon zi✋

💞 MacTinusLove 💞