Jedna pro dva/Marcus and Martinus

#8

,,Tak mě napadlo že bychom mohli někam zajít,aby jsem se líp poznali,co ty na to?"řekl když skončila škola a já jsem stála u svojí skříňky.

,,Jo tak fajn,to zní dobře jen musím zavolat domů"řekla jsem a v duchu si přála aby mi to teta dovolila. Hrozně jsem si přála s ním někam jít až už to bude kamkoliv.

,, Jasný tak já zatím počkám venku"řekl a odešel ven.Já jsem si vzala mobil začala vytáčet babičino číslo.

,, Ahoj teto, myslíš že bych mohla přijít až tak okolo 4?"řekla jsem s nadějí v hlase.

,,No,tak dobře a proč tak pozdě? Ooo že by rande?"řekla babička a já se začala červenat. Určitě to věděla aniž by mě viděla.

,, Né,jen... přišel nový kluk a chce mě víc poznat tak mě pozval na..."a jó na co mě vlastně pozval? Musím si něco rychle vymyslet.

,,Na zmrzlinu"

,,Tak dobře ale ve 4 doma, jasný?"

,,Ano, zatím ahoj"

,, Ahoj"řekla a položila telefon.

Kdybych nestála uprostřed školních šaten, vypískali bych jak malé děcko. Ale musím zachovat kamennou tvář a radovat se uvnitř.Dooblékla jsem se a vyšla ven kde čekat Marcus který koukal do mobilu. Po mém příchodu ho ale hned schoval do kapsy od černé kožené bundy.

,, Tak můžu"

,,Super"řekl a já jsem poznala že to byl radostný hlas. Nejspíš si uvědomil jak moc šťastně to znělo a tak si odkašlal a opět zvážněl.

,, Ale ve 4 musím být doma"

,, Jasný,tak půjdem třeba do kavárny,do tý nový"

,,Tak jo, stejně jsem se tam chtěla už dlouho podívat"

,,Tak super tak půjdem"řekl a rozešel se směrem kavárna. Já ho hned následovala.

,, Emily, můžu na tebe mít otázku?"zeptal se mě asi po pěti minutách ticha,po pěti minutách trapného ticha.

,, Určitě"odvětila jsem mile a stejně jako on, věnovala jsem mu pohled a úsměv.

,, Proč tě ti kluci,no kluci spíš debilové, chtěli zmlátit? Nemusíš odpovídat jestli nechceš"řekl a usmál se na mě.

,,No to je na dlouhý a né moc hezký povídání"

,,No do 4 je času dost,ale pokud mi to říct nechceš tak nemusíš"

Bože můj,on je tak... awwww. Dokonalý, božský, úžasný a bůh ví co ještě. Prostě když o tom mluvit nechci tak se v tom nevrtá a jen se vřele usměje.
Ten jeho úsměv je tak překrásný, ovšem ty jeho oči.
Oooo bože ty jeho oči. Jsou tak překrásné.

Bože vzpamatuj se Emily!!

,,Tak jsme tu"vyrušil mě Marcus z mého rozplývání se nad ním.

,,J-jo jasný"bože já koktám?! Tak to je opravdu skvělý.

,,Tak co si dáš"zeptal se mě když jsme si sedli na místo a oba otevřeli lístek s nápoji. Pozorovala jsem Marcuse jak se mu svraštělo obočí a jak usilovně přemýšlí nad tím co si má dát.

,,Asi si dám to kakaové pokušení"řekla jsem a zavřela lístek.

,, Já si dám to espresso s extra pěnou navrch"řekl a taky zavřel lístek. Oba jsme je podali té servírce. Ona jen přikývla a odešla. Nemohla jsem si ale nevšimnout toho jak se koukala na Marcuse, takový  pohled mu musí být velmi známý. Musí to na něj dělat každá holka.