C&C

Kapitola 5

Cameron

22:08

Naposledy jsem se rozhlédl po prázdné místnosti. „Společenská místnost".

Momentálně moc společensky nevypadala.

Vstal jsem. Všichni už byli dávno pryč. Dokonce i Cameron, která šla hledat zbytek naší skupiny, která se nenápadně vypařila těsně před tím, než jsme-.

Zavrtěl jsem hlavou. Spíš, než hledat ostatní chtěla utéct ode mě. Nedivím se jí - taky bych sám od sebe utekl, kdybych mohl.

Jsem takovej idiot! 

Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a zatahal za ně. Ne, pořád jsem tady; pořád jsem idiot; pořád se cítím mizerně. Ale proč, sakra? Vždyť... argh! Co se to děje? Co to dělám?

- - -

22:14

Naštvaně jsem otevřel dveře od pokoje a hned si všiml, že se svítí, což znamenalo, že Cameron už je zpátky. A já jí budu muset čelit. Jí a jejímu naštvaně-zmatenému pohledu v jejích nádherných hnědých očích.

Krucinál! Co to dělám? 

Sedl jsem si na postel a čekal až Cameron vyleze z koupelny, jenže to jsem netušil jak dlouho budu čekat.

- - -

23:05

Už to byla skoro hodina, co jsem byl zpátky na pokoji a ona pořád trčela v koupelně. Měl jsem i ni strach.

Vstal jsem a zaklepal: „Cameron, vylezeš už z té koupelny? To tam hodláš i spát? Prosím, vylez."

„Ne a možná."

Zaklepal jsem znovu: „Cameron, jsi tam už hodinu!"

„A budu další!" křikla na mě.

To si snad dělá srandu. Potřebuju na záchod!

Naštvaně jsem praštil do dveří, „Kurva!" Nadechl jsem se a vrátil jsem se do předchozí pozice na posteli.

Chtěl jsem alespoň zkouknout sociální sítě, při čekání na ni, nebo si zahrát nějakou předinstalovanou hru na mém telefonu, jenže můj drahý telefon odešel do virtuálních lovišť.

Tiše jsem začal hledat nabíječku, jenže i během toho jednoho dne jsem měl ve svých věcech naprostý nepořádek. Nakonec jsem si odvážlivě půjčil Cameroninu.

Bůh mě ochraňuj!

- - -

23:27

Já se nudím!

Zajímalo by mě, co tam tak dlouho dělá. Holky jsou strašný. Nechápu, co jim v tý koupelně trvá tak dlouho. A upřímně... nejspíš to ani vědět nechci. 

Natáhl jsem znuděně ruce ke stropu a pak nechal gravitaci, aby je dostala zpátky ke mně. Celkem sranda, když jsou vám čtyři.

Zopakoval jsem to. Pak mě přerušil klíč v zámku.

Dveře koupelny se otevřely a Cameron se vřítila do pokoje. Prolítla okolo mě, skoro se na mě ani nepodívala a zahrabala se do postele. Lehla si úplně na okraj - co nejdál ode mě. Divím se, že nespadla.

Co tý holce je?

- - -

23:57

„Camerone? Spíš?" zašeptala tiše.