C&C

Kapitola 6

Cameron

„Nechce se mi lyžovat," postěžovala jsem si Moně, když jsme společně čekaly na kluky. Chystali jsme se konečně vyrazit na svah a nejlépe si ho neprosto užít. Jediný, kdo se téhle nádhery neúčastní, byla Ashley, která to měla zakázané kvůli mému synovci/neteří, a Grayson, který ji odmítal nechat samotnou.

„Tak zkus snowboard," navrhla.

„Kdo chce zkusit snowboard?" ozvalo se dříve, než jsem skočila odpovědět.

Zhluboka jsem se nadechla. Od rána, kdy jsem rychle utekla z postele, ve které jsme se tulili celou noc, jsem Camerona neviděla.

„Cameron se nechce na lyže, tak jsem jí navrhla, ať zkusí snowboard," řekla Mona, když jsem odmítla odpovědět já.

„A jdeš do toho?" zeptal se zvědavě brácha.

„Nemám snowboard," upozornila jsem ho. Pravda byla, že bych to ráda zkusila.

„Vezmi si Grayouv," pokrčil rameny.

Po spoustě keců z naší strany si Grayi nakonec snowboard vzal, i když sám nevěřil, že by na něj vlezl.

„Neumím na tom!" podotkla jsem ještě, ale už jsem odkládala své lyže do držáků.

„To se naučíš," mávl Ethan rukou a popadl svůj snowboard a Moniny lyže.

„Tak jo," pokrčila jsem rameny a popadla tmavě modrý prkno.

Cameron na nás už čekal u dveří. „Nechceš s tím pomoct?" zeptal se a natáhl ruku.

Zavrtěla jsem hlavou. „Zvládám to."

Viděla jsem jeho povzdech, ale ignorovala jsem ho. Stále jsem byla uražená kvůli včerejšímu večeru. Ne, že by to pro mě něco znamenalo.... Byla jsem naštvaná jen z principu!

„Je mezi vámi všechno v pohodě?" zamračila se Mona.

Ohlédla jsem se, a uviděla kluky pár kroků za námi. O něčem živě diskutovali.

„To je složitý," sykla jsem.

„Na to jsem expert," mrkla na mě.

Povzdechla jsem si. Pamatovala jsem si Moni a Ethanovi začátky. Ne, že bych u nich byla, ale Ashley byla dobrá ve vyprávění a měla informace z první ruky od Graysona.

Jak říkám, všechno ověřené.

„Prostě jsme se včera večer neshodli," vyhnula jsem se přímé odpovědi.

„Proč?" vyzvídala dál.

„Různé názory?" navrhla jsem.

„To se mě ptáš?" zasmála se. Pak se natáhla a pohladila mě po ruce. „Zlepší se to."

„Jo?" uchechtla jsem se. Kdyby jen tušila...

„Jo," zasmála se. „Věř mi."

----

„Pokrč víc nohy," křikl na mě brácha.

„Vždyť je mám pokrčený!" zavrčela jsem.

Brácha se na mě vztekle podíval. „Na tohle nemám!" sykl. Vzal pobavenou Monu za ruku, a s: „Užij si to, brácho," směrem ke Cameronovi, odjel.

„Srabe!" zařvala jsem za ním. Pak jsem se rychle sklonila, abych si rozepla přezky.

„Co to děláš?" zeptal se Cameron, popadl mě za ruku a donutil mě zvednout se zpět.