Nevím, jak dlouho jsme si jen mlčky dívali do očí...možná jen pár sekund, možná minuty, možná hodiny...byla to věčnost...nakonec jsem vylezl oknem na střechu za ní....sedl si vedle ní...a pohladil jí po vláskách... „ahoj princezno..." neodpověděla, podívala se mi hluboko do očí....a pak....pak jsem ji jednoduše políbil....
ČTEŠ
Tóny mých slz
Short StoryKaždý večer si sedne na střechu...nepláče...hraje tak líbezně a zároveň žalostně, že nejsou slzy potřeba, stačí jen ta píseň...ty tóny...tóny slz
