Hrála jsem opět jako každý večer. Dnešek byl horší než ty předešlé dny....dělala jsem si úkoly u pracovního stolu, který mám hned pod oknem...a najednou jsem uslyšela smích...vzhlédla jsem a vidím jeho. Smál se...jeho úsměv je jako magnet, který mě donutí se usmát. Problém byl v tom, že tam byla i ona. Smál se s ní. Byla krásná, asi v jeho věku. Držel ji za ruku....a pak když se přestali smát ji....ji..políbil......to byl poslední kousek k tomu, aby se moje srdce roztříštilo úplně.......
ČTEŠ
Tóny mých slz
NouvellesKaždý večer si sedne na střechu...nepláče...hraje tak líbezně a zároveň žalostně, že nejsou slzy potřeba, stačí jen ta píseň...ty tóny...tóny slz
