Vylezla jsem oknem až sem...s houslemi v ruce...a znovu hrála...stejné tóny...tóny mých slz....nepřemýšlela jsem nad tím, jaké ty tóny jsou....zavřela jsem oči...a jednoduše jsem se prsty dotkla strun a zahrála jemně první tón...postupně jsem tóny hrála hlasitěji a hlasitěji....každý nádech se ozýval z mých houslí...díky nim žiju...
ČTEŠ
Tóny mých slz
KurzgeschichtenKaždý večer si sedne na střechu...nepláče...hraje tak líbezně a zároveň žalostně, že nejsou slzy potřeba, stačí jen ta píseň...ty tóny...tóny slz
