„Je to zrůda! Připoutejte ho!" Křičel na mladého hybrida pro něj neznámý tvor. Maličký štěněčí hybrid nevěděl, jak se má bránit. Neudělal nic špatného.
„Nechte ho! Je to můj syn!" Mladý hybrid zvedl svou hlavu, aby viděl na svou adoptivní matku. Aspoň na chvíli ucítil pocit štěstí.
„Paní, vždyť má psí uši, ocas a trochu i zoubky! Je to zrůda!" Maličký se podíval na muže, který mu zrovna poutal jeho maličkou ručičku. Chtělo se mu plakat, křičet prostě udělat cokoliv, aby ho nechali být, ale nemohl. Jeho špatná mluva mu to zakazovala.
„Ale je to dítě! Nechte ho být, prosím.. je jediný koho mám" Horké slzy opouštěli oči postarší paní. Jediná ona mu rozuměla. Našla ho v krabici u popelnic, prakticky ho vychovávala, tak proč ho teď od ní berou?
„Necháme ho tedy být, ale nesmí ho nikdo vidět. Rozumíte?" Paní se smutně podívala na malého psího hybrida. Pořád plakala, ale co má dělat víc? Musí žít.
„Rozumím" Poraženecky svěsila hlavu a došla k vystrašenému klubíčku, které zakňučelo neštěstím z toho co slyšelo, ale aspoň bude žít. Postarší paní ale i přes to lhala, nenechá maličkého zemřít bez tohl, aby poznal svět...
ČTEŠ
Sad hybrid boy
FanfictionŘíkali mu, že je monstrum. Věřil jim, protože nikdy nepoznal někoho jako je on. Do doby, než se rozhodl skončit svůj život. NAMJIN
