Sad hybrid boy

(2)

Venku to pro malého chlapce bylo přímo dokonalé. Svítil hezké sluníčko, takže na své pokožce cítil jeho teplý dotek, foukal jemný studený vítr a co pro něj bylo nejvíc, konečně byl venku. Po tak strašně dlouhé době byl venku. Jeho mamka se snaží s ním chodit často ven, ale bývá to riskantní, neboť většina lidí má z hybridů strach. Ostatně je vidět, že bezdůvodně. Tedy, jsou i hybridi, kteří jsou zlý, ale většina hybridů je hodná.

„Dal by jsi si zmrzlinu Jinnie?" Kdyby maličký hybrid mohl, vrtěl by už ocáskem a poskakoval okolo ní dokola, jako pravý pejsek. Jenže to on nemůže, neboť nedaleko jsou policisté, kteří hledají hybridy, kteří se snaží dostat do společnosti a žít tak normální život. Maličký jen přikývl, protože cítil ten hnusný pach jejich zbraní a uniform, začal mít veliký strach. Matka chytila Jina za ruku a táhla ho k zmrzlině.

„Dobrý den. Jednu vanilkovou a jabodovou" Prodavač se na ženu usmál a začal nandavat kopečky zmrzliny. Pomalu jeden za druhým.
„Hezký den paní. Nelekejte se, tohle je jen běžná kontrola" Žena i malý hybrid stuhli. Policista vedle nich sice vypadal mile, ale jakmile si maličký všiml obušku a náhubku u jeho pasu, vyděsil se...