Sad hybrid boy

(6)

Jin bohužel slovům staršího hybrida nerozuměl. Byl ospalý z toho utíkání a breku. Neodpověděl. Jen si zívl a zavřel oči, bylo mu jedno že spí na chladné zemi, hlavně že spí a má klid.

Starší neměl jiný důvod, než ho vzít a odnést si ho do svého domova.

—————

„Maličký" Něco šťouchlo do Jinova maličkého nosíku, ale i tak se jen převalil a spal dál. Zem najednou nebyla tvrdá, byla nádherně měkká jako obláček.
„Vstáváme~" Nádherný hrubý hlas mu zavrčel u ucha, až mu to způsobilo husinu.

„Mmmmmm.. ještě chvíli~" Protáhl se tak, že vyšpulil zadeček nahoru s lokty opřenými o postel a znovu si lehl. Nezapomněl u toho roztomile Zakňučet, takže způsobil staršímu nemalý problém v mysli.

„Eheh. Musíš se najíst~" Starší už byl lehce nevrlí, a tak Jina kousl do jeho hnědého ouška, načež mu Jin místo odpovědi zavzdychal.

Starší byl v rozpacích. Nemohl z hlavy vypustit Jinův zadeček a vzdych, který před chvílí slyšel.

„Koukej vstát, než tě tu přetáhnu" Zavrčel už, když Jin ležel k němu zády s vystrčeným zadečkem. Jelikož mají psi dokonalý sluch, tak se lekl toho co slyšel.

„C-co znamená přetáhnout?" Otočil se na staršího s rozespalým obličejem. Ty nádherné napuchlé tvářičky, přivřená očka, rozcuchané vlasy a každé ouško jinam. Starší měl co dělat, aby se udržel.

„Emm. Nooo. To neznamená nic a teď pojď jíst" Ještě o něco dýl a starší by si musel jít do koupelny vyřešit svůj problém.

———————

Snídaně proběhla v klidu. Jinovi sice ryba moc nejela, ale kvůli hladu se musel přemoci a sníst ji.

„Jak se vlastně jmenuješ mrně?" Jin zvedl svůj nevinný pohled ke staršímu a usmál se.

„Jmenuji se Kim SeokJin, díky mamince a ty?" Zmínka maminky oba hybridy vyvedla z míry.

„Kim Namjoon" Pronesl starší do napjatého ticha...