TFP - Spojení tří světů

Naděje

Optimus věčně léta na nějaké kontroly, nebo tak něco, Ultra Magnus se snaží změnit své chování a zvyknout si na novou končetinu a jde mu to, Wheeljack s Bulkheadem se baví o Wreckerech, Ratchet na něčem maká, Arcee, Smokescreen a Bumblebee sledují, jak Jack s Rafem závodí s autíčkama (nemám potuchy, kde je vzali) a Miko se jako obvykle nudí. Prostě normální den.

Jakmile se vrátil Optimus, všichni na chvíli zpozorněli, a kromě Ultra Magnuse se zase začali věnovat tomu, co dělali předtím. Já byla v pokoji a kreslila, ale nebyl to normální obrázek, který většinou kreslím.

Tentokrát jsem kreslila aniž bych nad tím přemýšlela a vyšel z toho nůž od krve. Ano zní to divně a žádné sebevražedné sklony jsem neměla, ale je to tak.

Prohlédla jsem si obrázek a začala listovat v sešitě. Nakreslila jsem i horu s nějakým znakem a ženu s tmavou pletí. Přiložila jsem k tomu dnešní obrázek a začalo mi to vrtat hlavou.

Odložila jsem sešit a došla ke knihovně, která přežila výbuch naší staré základny. Hledala jsem a našla starý sešit na malování a listovala ním. Našla jsem tutéž ženu a sní byl na obrázku i muž.

Ten samý muž byl i na jiném obrázku s měsíčním dítětem a horou. Tak tohle už bylo hodně divné. Byla jsem v tom tak zabraná, že mi ani nedošlo, že přišla Miko.

Stoupla si přede mne a řekla: "co se děje?" Vylekala mě, ale odpověděla jsem: "tohle jsem našla," ukázala jsem jí obrázky a pokračovala: "a tohle jsem dnes nakreslila," a podala jsem jí obrázek s nožem.

"Co to znamená," zeptala se Miko a já jen pokrčila rameny. "Jsou si podobné, ale žádný není stejný," řekla jsem a prohlížela jsem si obrázky furt dokola.

"Možná to je znamení," podotkla Miko a já se zasmála: "jo a čeho? Toho, že jsem cvok? Sorry, ale tomuhle nevěřím, ani za nic." "Tak se na tu horu můžeme zeptat Ratcheta," zkusila Miko, "jestli by ji nenašel."

Chystala se na odchod, když jsem ji zastavila: "zkus to někomu říct a proměním tě v kus ledu a pošlu na Arktidu." To Miko stačilo, aby položila obrázek hory a odešla.

Všechno jsem uklidila a šla za ostatníma. Miko se mi vyhýbala a to by nebyli boti, aby si toho nevšimli.

Děje se něco? zeptal se Optimus a já odpověděla ne vše je v pohodě. Nevěřil mi, ale už se neptal. Šla jsem ven a přemýšlela nad dnem, který bude za tři dny.

Pro info jsem měla mít narozeniny, takže jsem měla představu, jak to bude probíhat. Přes den budu OK, ale večer se zhroutím a nevilezu z pokoje.

"Co dělám špatně," zeptala jsem se, toho kdo stál za mnou. "Nic, jen se bojíš," odpověděl mi ženský hlas. Otočila jsem se a za mnou stála žena o něco vyšší než máma, zelené oči a vlasy barvy slámy s pár zlatými melíry.

"Teto," zeptala jsem se. Byla to Danova matka. "Ráda tě znovu vidím Kveno," odpověděla, "dost ses změnila, co jsem tě viděla naposledy, bylo to tak před pěti lety?" "Skoro to bude pět let, za tři dny," odpověděla jsem a prohlížela si ji.

Měla ty samé šaty, které měla v den zničení Volfiry, dlouhé žluté šaty. "Divíš se, že jsem tady, nemám pravdu," zeptala se a já jen přikývla.

Poté pokračovala: "mám skoro stejnou moc jakou měla tvá matka. Můžu se objevit když mě někdo potřebuje a zrovna mě potřebuješ ty. Co tě trápí?" "Nevím, co znamenají ty obrázky, co jsem kreslila," odpověděla jsem.

Teta si promnula bradu a pak odpověděla: "na tuhle otázku, ti můžou dát odpověď jedině tři osoby. Já to oprávnění nemám, je mi líto." "Kdo jsou ty osoby," zeptala jsem se.