Poslední dobou jsem si myslel, že jsem vážně blázen. Když jsem tě začal vídat, docela mě to znervóznilo. Dokonce jsem se tě i trochu bál. Bál jsem se, protože mě děsilo, jakou moc nade mnou má kluk, kterého neznám a který přebývá nejspíš jen v mé hlavě.
Pak jsem si na tebe zvyknul. Připustil jsem si tě a nechal se tebou zcela ovládnout. Když jsem ti to dovolil, povedlo se ti neskutečně rychle, abych ti podlehl. Abych se zamiloval.
Potom už mi to nevadilo. Naopak. Bylo mi to přínosem. Mé písně se začali lidem opravdu líbit. Pomáhal si mi v tom, co mě baví. Pomáhal si mi k dosažení mého snu.
Tak moc jsem tě chtěl u sebe. Chtěl jsem, aby si byl skutečný. Chtěl jsem tě vidět. Doopravdy vidět. Ne tě "vidět" jen v ten moment když zavřu oči. Protože na živo, by si byl určitě ještě krásnější. Jestli to je ještě vůbec možné.
ČTEŠ
Pianist {Yoonmin}
FanfictionVždycky když jsem hrál, byl si to ty, kdo mi dával inspiraci. Ty si byl ten, do kterého jsem se zamiloval. Bohužel jsem ale nevěděl kdo jsi...
