Teď jsem se už nemohl ubránit otevření svých očí. Prestal jsem hrát a natočil jsem hlavu tím směrem, kam si ukazoval a naskytl se mi pohled na spoustu lidí sedící pod pódiem a...a na tebe?
Byl si to opravdu ty?
Jen jsem na tebe nevěřícně a zmateně koukal s otevřenou pusou. To není možné.
Roztomile si se uculil a prstem mi pokynul ať jdu za tebou a rozutekl se pryč. Na nic jsem nečekal a následoval tě. Byl si tak rychlý. Nestíhal jsem tě a bál jsem se, že tě ztratím z dohledu. Že mi zase zmizíš.
Vrážel jsem do všeho, co mi přišlo do cesty. Kličkoval jsem mezi stoli a mířil ke vstupu pro zaměstnance kam si se vydal. Ty dveře vedli do jedné tmavé a osamělé uličky. Proč si mířil zrovna sem?
Vyběhl jsem za tebou ven a zabouchl za sebou dveře. Stáli jsme tam tváři v tvář a koukali se vzájemně do očí.
,,Jimin" vydechl jsem a pousmál jsem se.
ČTEŠ
Pianist {Yoonmin}
FanfictionVždycky když jsem hrál, byl si to ty, kdo mi dával inspiraci. Ty si byl ten, do kterého jsem se zamiloval. Bohužel jsem ale nevěděl kdo jsi...
