Nevím jak mě to jméno napadlo. Prostě to přišlo samo. To jméno se k tobě prostě hodilo.
Ty si se na to jen usmál a přikývl. Musel jsem se usmát ještě víc. Takže jsi Jimin.
V tuhle chvíli jsem se bál, že když se jakkoli pohnu, tak zmizíš. Tak jsem prostě nehybně stál a jen se na tebe zamilovaně koukal. Vydržel bych to klidně celý život. Vypadáš jako anděl.
,,Yoongi" Mé jméno z tvých úst znělo tak krásně. Zase jsi mi prstem pokynul abych se k tobě přiblížil. Tentokrát si ale zůstal stát na místě a tvé tváře nabraly červený odstín.
Hleděli jsme si zblízka do očí. Hodně zblízka. Chtěl jsem se dotknout tvé tváře. Zapoměl jsem na ten strach a udělal to. Hned jsem toho ale litoval, protože si prostě zmizel. Vypařil si se přímo pod mýma rukama. Doslova. Zůstal tu po tobě jen obláček bílé páry která mi padala k nohám.
Teď jsem si to uvědomil. Jak jsem si mohl myslet, že by jsi mohl být skutečný? To jsem byl tak naivní?
Ano byl. Spíš jsem až moc věřil.
Byla to chyba, kterou už nikdy nehodlám opakovat.
ČTEŠ
Pianist {Yoonmin}
FanfikceVždycky když jsem hrál, byl si to ty, kdo mi dával inspiraci. Ty si byl ten, do kterého jsem se zamiloval. Bohužel jsem ale nevěděl kdo jsi...
