POHLED ONDŘEJE
Ondřeji..proč si mu nepomohl?! Byl si u něj, když umíral a mohl si mu pomoct, ale neee ty si nebudeš špinit ručičky, že?! Ozývalo se mi v hlavě mé úžasné svědomí. ,,Panebože! Zavolejte pomoc!!" začala tu křičet nějaká mladá žena. Rozklepanou rukou jsem si vyndal z kapsy mobil a vytočil 155. Zase jsem schoval mobil a sledoval jsem tu ženu jak se mu snaží pomoct.
,,Pane prosím vás..pomozte mi..není mi dobře" řekl starší pohledný pán. Když to dořekl, svalil se k zemi a začal jsem dusit. Mé tělo mi zakazovalo jakýkoli pohyb, takže jsem byl donucen sledovat pánovo umírání. ,,Pane..." zachraptěl ,,Pomoc". Tohle byly jeho poslední slova..následně upadl do bezvědomí.
,,Pane? Vnímáte nás?" policista mi mával rukou před očima. ,,Ehm...teď už ano". ,,Tady slečna říká, že vás viděla stát tady u pána, který se dožadoval pomoci...no a vy jste mu ji neposkytl, takže tím pádem jste porušil zákon o poskytnutí první pomoci" zvedl jedno obočí ,,Mohlo by se to počítat jako "typ" vraždy". ,,Vraždy?" zopakoval jsem to. ,,Ano, vraždy" přikývl. Nahlas jsem polkl. Nevím, co to bylo za blok...prostě najednou ,,Stop...Ondro ty už nikam nejdi, teď se dívej, jak tady ten pán umře před tvýma očima". ,,Pane? Jste v pořádku?". ,,Ano..jen jsem se zamyslel" zavrtěl jsem hlavou. ,,Zítra v 10 přijďte na policii...budeme vás tam očekávat" řekl policista a odešel. ,,Do háje" zaklel jsem si a pomalým krokem jsem se vydal domů. Nesledoval jsem cestu a do někoho jsem narazil. Když jsem se podíval do koho, zarazil se mi dech. ,,Hups, omlouvám se moje chyba" začal se blonďák omlouvat a natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát. ,,Ne jen tvoje" usmál jsem se ,,Byla to i moje chyba...měl jsem se dívat dopředu". Oba jsme se zasmáli. ,,Neviděli jsme se už někdy?" prohlížel si mě. ,,Spíše ne...vidím tě poprvé" zalhal jsem ,,teda...myslím že jako naživo". Vídám tě každý den v Zetku. ,,Aha" poškrábal se na zátylku. ,,Jirka" podal mi ruku. ,,Ondra" potřásl jsem si s ním.
Skončili jsme u něj doma na konzolích. Hodně jsme si povídali. Musel jsem si dávat pozor na svůj smích nebo obvyklé hlášky, které používám na streamech s ním. Nechci aby mě poznal...hlavně ne teď. Kdyby mě poznal, určitě by se ke mně choval jinak než teď. ,,A co vlastně děláš ve volném čase?" ,,Pracuju" odpověděl jsem bez přemýšlení a pak mi došlo, že bude chtít vědět s čím pracuju... ,,Jo? Ve svém volném čase?" překvapeně se na mě podíval. ,,Ano, dělám práci, která mě baví a naplňuje, tak ji chci dělat na maximum" usmál jsem se. ,,A kde pracuješ? Myslím tím jaký směr...medicína, práva..." ,,Dalo by se to počítat mezi IT" odpověděl jsem. ,,Pracuješ z domova?". ,,Ano." ,,Uuu" vydechl. Odložil jsem ovladač od X-boxu a postavil jsem se. Protáhl jsem se. Sledoval mě. Ne mě...moje břicho, které mi zpoza trika vykouklo ven. ,,Už bych asi měl jít" vzal jsem si z pohovky svoji batman mikinu. Vyprovodil mě až ven před dům. ,,Tak ahooj" řekl. ,,Zdar Jiříku" zasmál jsem se nefalšovaným GEJMR smíchem. Ten jeho zaražený pohled byl k nezaplacení. Zasmál jsem se ještě jednou a rychle zmizel z jeho dosahu. A teď se honem vyspat a zítra k policajtům....ach jo.
