POHLED HONZY
Jak určitě víte rád cestuji. Ať už je to kamkoli. Kam cestuju teď? Do LA. Zase. Miluju to město. Naposledy jsem tam byl s Danem a začalo se mi potom stýskat. Tentokrát tam jedu s mou přítelkyní. Kontroloval jsem jestli mám vše a poslední věci házel do kufru. Je skoro půlnoc a já v pět vstávám. Nom. Asi bych měl jít spát. Lehl jsem si do postele a zavřel jsem oči. Na posteli se něco pohnulo a já to nebyl. Otevřel jsem oči a zamžoural do tmy, kdo tam je. ,,Báro?" tipl jsem, ale odpovědi se mi nedostalo. ,,Do háje Báro" zaklel jsem a natáhl k ní ruce. Ale zarazil jsem se ihned, když jsem nahmatal něčí ruku, ale určitě ne Báry. Rychlostí světla jsem se posadil a rozsvítil malou lampičku u mé postele. Na posteli seděl kluk. Mohlo mu být tak dvacet sedm. Měl rozcuchané vlasy a pod očima kruhy. Oči měl napuchlé a červené od slz. Sledoval mě svýma zelenýma očima. Jako kocour pomyslel jsem si. Seděl tam a sledoval každý můj sebemenší pohyb. Nemluvil...jen se díval. ,,Co tu děláš a jak ses tu dostal?" začal jsem rychle. Neodpovídal, jen sklopil pohled a sledoval své prsty. ,,Fajn tak jinak" nadechl jsem se ,,Jak se jmenuješ?" ,,Ondra" zašeptal skoro neslyšitelně. Zněl jako by se měl každou chvílí rozbrečet. ,,Dobře Ondro" zakašlal jsem si ,,Co tady děláš?" Podíval se na mě. ,,Chtěl jsem ti...chtěl jsem ti něco ukázat" řekl svou zatím nejdelší větu. ,,Co si mi chtěl ukázat?" ,,Chtěl jsem ti to ukázat dříve než odjedeš do USA." ,,Jak víš, že jedu do USA?" ,,Řekl si mi to" podíval se na mě provinile. ,,Kdy?" nechápal jsem ,,No dobrý, to teď není důležitý, co si mi chtěl ukázat?" ,,Mám to v mobilu, počkej" natáhl se do kapsy. Vytáhl mobil a začal na něm něco hledat. Pořádně jsem si ho prohlédl. Špinavý blond. Zelené oči. Silná ramena a silné paže. Natáhl ke mně ruku s mobilem. Opatrně jsem si ho převzal a pustil na něm video. Byla to Bára a nějaký týpek a byli na toaletách..ale ne v kabince...a nevypadali jako by se styděli. Odhodil jsem mobil na postel k němu a obličej jsem si vložil do dlaní. ,,Promiň neměl jsem sem chodit" ozvalo se potichu ,,Asi bych měl jít." ,,Ne...prosím zůstaň" zastavil jsem ho ,,Chci o tobě vědět více." ,,O mně?" zarazil se ,,Proč?" Byl celý unavený a zlámaný. ,,Jak si se sem dostal?" neodpověděl jsem mu na jeho dotaz. ,,No...ono se to asi počítá jako vloupání, že? Omlouvám se" sklopil pohled ,,Počkal jsem si až se budeš vracet domů a jak si zavíral dveře, tak jsem si je opatrně chytl, aby se nezavřely a aby vypadaly jako zavřené." ,,Vypečený plán" usmál jsem se ,,Mně to každopádně nevadí, jen ses mi mohl ohlásit a ne se tu objevit jako duch, víš jak jsem se lekl?" ,,Promiň to v mém plánu nebylo" zazubil se. ,,Někoho mi připomínáš" sledoval jsem ho. ,,Jo? A koho?" naklonil hlavu na stranu. Před chvílí se přede mnou styděl mluvit a teď už ne. Zajímavé. ,,To nevím, vzhledově netuším ale hlasem mi připomínáš mého dlouholetého kamaráda přes internet." Mlčel. Nastalo takové to trapné ticho, při kterém nikdo neví co má říct. ,,To bude tím, že to tak i je," opět naklonil hlavu na stranu ,,MenTe." Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Panebože. Právě přede mnou sedí GEJMR...tenhle unavený a dolámaný kluk je můj kamarád. V ten moment mě nenapadlo nic šílenějšího, než po něm skočit a obejmout ho. Učinil jsem tak a teď ho mačkám v objetí. ,,Tak takovou reakci jsem rozhodně nečekal" zasmál se a já cítil, jak si zabořil nos do mých vlasů. Postavil jsem se a posadil se mu na klín a zase ho objal. Začal jsem brečet. Kvůli Báry. Kvůli všeho. ,,Šššššš" hladil mě pozádech ,,Bude to dobrý." A já věřil, že bude.
,,Hele v životě jsem nevěřil, že tě budu objímat a že budu před tebou brečet jako malý mimino" otřel jsem si slzy. ,,Mně to nevadí, to mi věř" usmál se a prstem mi odhrnul neposedný pramínek vlasů z očí ,,Rád tě podporuju už i v reálném životě." Usmál jsem se a zase se mu natiskl na hruď. Odtáhl mě od něj tak, aby mi viděl do očí. ,,Ondro? Kdy si naposledy spal?" zeptal jsem se ho. ,,Ehm..včera večer" řekl zamyšleně. ,,Proboha musíš být unavený, padej spát" nařídil jsem mu. ,,Kam, když nemůžu odejít?" ,,A kdo říkal, že bys měl odejít?" usmál jsem se nevinně. ,,Aha to mám spát tady vedle tebe?" ,,Vádí ti to snad? Můžeš spát na zemi, ale ta je podle mě nepohodlná" pokrčil jsem rameny. ,,Půjdu spát, ale předtím musím ještě něco udělat." ,,Co musí-" nenechal mě to doříct. Opatrně se ke mně přiblížil a políbil mě. Tak něžně, jako by se bál, že se rozsypu. Začal jsem spolupracovat a prohlubovat polibek. Najednou se odtrhl a spadl na záda. ,,Dobrou" řekl a zavřel oči. ,,Heej" vzal jsem do ruky polštář a pořádně jsem ho jim praštil. Chytl mě za ruku a stáhl mě k sobě. Objal jsem ho a v téhle pozici jsme oba dva usnuli.
Okey další jednodílovka :D Nevím proč, ale tahle se mi zdá nějaká.....divná. :D
No tak snad se vám líbila a čau :DDDDD
