POHLED HONZY
Procházel jsem se Prahou, když někdo do mě narazil. Oba dva jsme spadli na zem. ,,Omlouvám se." řekla osoba a rychlým krokem odešla pryč. Postavil jsem se. Na zemi ležela obálka s nápisem "HONZA/MenT". Vzal jsem ji do ruky a opatrně otevřel. Byl v ní dopis. Čekal jsem další dopis od fanouška, ale tohle byl jiný šálek kafe.
Drahý Honzo,
nevěřím, že Ti fakt píšu. Mohl jsem použít některou sociální síť, ale to by bylo o ničem. Potřebuju, abys to taky procítil. Byl bych rád, kdybys to dočetl až do konce, ale jestli nechceš, tak to hoď do koše...nebudu se na tebe zlobit. Asi bys chtěl vědět, kdo ti to vlastně píše. Ale teď ti to nesmím říct. Můžeš si pro mě vymyslet přezdívku anebo mi říkej "anonym G".
Tak...jestli si se rozhodl číst dál, tak dávej pozor. Chtěl bych ti ukázat pár míst, které pro mě hodně znamenají. Neboj, nejsou nijak daleko...nejvzdálenější místo je v Pardubicích jinak jsou ostatní v Praze.
První místo je Václavské náměstí. U svatého Václava z pravé strany, najdeš ukrytý další dopis s dalším vzkazem. :) Čekají tě ještě čtyři místa a čtyři dopisy.
Zatím se měj, ahoj.
Anonym G
Podíval jsem se před sebe. Papír jsem složil zpět do obálky a obálku jsem si dal do batohu. Vydal jsem se k Václaváku. Obešel jsem sochu a na zemi fakt ležela obálka. Ohnul jsem se pro ni a s ní v ruce jsem si sedl na lavičku. Otevřel jsem ji a začal číst...
Tak, rozhodl si se číst dál :D To jsem rád. Teď ti vysvětlím, proč zrovna tohle místo. Přímo pod koněm jsem mluvil s osobou, která pro mě hodně znamená. Moc bych si přál, aby ta osoba teď stála u mě a utírala mi slzy, které se mi objevily v očích při psaní těchto řádků. Fajn, teď už stop depresivní chvilce. Tak u dalšího dopisu, Pa:)
Anonym G
Laurenziberg
Laure...co? Napsal jsem to do googlu. ,,Petřín" přečetl jsem to nahlas ,,PETŘÍN!!" S dopisem v ruce jsem se vydal na cestu. Zaplatil jsem si lanovku a vyjel až nahoru. Vystoupil jsem z lanovky. Zhluboka jsem se nadechl. Tu jsem tak strašně dlouho nebyl. Přišel jsem blíž k tomu nádhernému výhledu. Chvíli jsem tam jen tak stál a užíval jsem si té nádhery.
Ohlédl jsem se. Dopis..kdybych schovával dopis, kam bych ho dal? Podíval jsem se pod lavičku, pod zábradlí, ale nikde nic. 'Určitě ho už odvál vítr někam do pryč' prolítlo mi hlavou. Zakroutil jsem hlavou. Když jsem se chystal odejít, našel jen u jedné z laviček kámen, na kterém byla izolepa...fakt hodně izolepy. Vzal jsem kámen do ruky a snažil jsem se do toho nějak dostat. Strčil jsem si kámen do kapsy, což nebylo zrovna chytrý, protože tem kámen taky něco vážil. Vyndal jsem ho z kapsy a nechal si ho v ruce. Různě jsem ohýbal izolepu, až jsem našel její konec. JSEM GÉNIUS!
Odtrhl jsem dopis a začetl se do řádků..
Uuuu tobě to hledání fakt jde :D
To jsem rád :) Snad ti to neudělalo nějaký velký problém. Petřín. Takové...romantické místo. Dokázal jsem tady vystát celé hodiny. Ten úžasný výhled je k neuvěření. Že? Že je to nádhera? Ptáš se co jsem zažil tady? První hádku. Ano, na tomhle nádherném místě jsem zažil svou první hádku se strašlivými následky. Následky byly takové, že mě přinutil to udělat. Ta hádka byla tak strašná, že se klepu jen když na to pomyslím. I když v té hadce byl jeden háček...probíhala po telefonu...
Pa, Anonym G
LEEÁZN ÁRABN
Zelená brána. Pardubice. Sjel jsem lanovkou dolů a běžel jsem na nádraží. Nastoupil jsem na první vlak do Pardubic.
Dojel jsem do Pardubic a vydal se k Zelené Bráně. Na stěně jednoho z domů byl dopis. Sundal jsem ho a začal jsem ho číst.
Předposlední místo. Tady přesně pod touhle bránou jsem poprvé viděl naživo tu osobu z prvního dopisu. Byl ještě nádhernější než přes internet. Avšak teď byl se mnou rozhádaný...což jsem nechtěl. Oslovil jsem ho s tím, že se mu prostě omluvím, ale on mi řekl, že spěchá a takhle pohřbil mou poslední odvahu. Tímhle gestem mě uzavřel ještě více do sebe než jsem do té chvíle byl. Chceš vědět kdo je ta osoba? Určitě si už pochopil, že to je muž. Kdo to je se dozvíš už za malou chvíli...Anonym G
Máš tu přiloženou mapu s červeným křížkem...musíš se dostat na místo červeného křížku....A pak hledej Němce.
Vytáhl jsem z obálky mapu. Opravdu tam byl červený křížek. Vydal jsem se podle mapy. Sice jsem párkrát zabočil, kde jsem neměl, ale měl bych být na místě. Pustím mapu na zem a podíval jsem se, kde jsem to vlastně došel. Hřbitov. Proboha. Vešel jsem dovnitř a potichu obcházel hroby. Byl jsem v úplném koutu hřbitova, když jsem na náhrobku našel jméno ONDŘEJ NĚMEC a u něj obálku. Opatrně jsem se pro ni sehnul.
Tak poslední dopis....Proč hřbitov? Dovedl jsem tě k sobě. Ahoj, já jsem Ondra Němec a právě čteš jediné dopisy, které tu zanechám. Dopisy pro tebe. Pořád jsem tu psal o nějakém muži...to sis mohl všimnout. Víš kdo byl ten muž? Hm? Tušíš alespoň? Fajn, prozradím ti to. Ten muž jsi ty. U koně jsem si s tebou volal a utěšoval tě z rozchodu, na Petříně jsme se pohádali protože jsem debil a neuvědomil jsem si co vypouštím z pusy a brána...tam jsem se ti snažil omluvit. Omlouvám se, že jsem to nezvládl. Zamiloval jsem se do tebe a nedokázal jsem ti to říct. Nedokázal jsem to...neuměl jsem to. Ale teď už to zvládnu...ale za jakou cenu? Promiň.
Ondra...i love you <3
Btw.: Ještě bych ti chtěl něco prozradit...nezapomeň se postarat o naše ptáky ve světě draků :) A já se teď loučím se všemi svými GEJMRovci a GEJMRovkyněmi...ahooj :)
Začal jsem brečet. ,,GEJMRe..." zašeptal jsem potichu ,,omlouvám se, že jsem byl tak moc slepý." Sledoval jsem ten studený kámen s jeho jménem. Zavřel jsem oči a nechal jsem slzám volný průběh....
