Pohled koně✓

Krutost a strach?

Laura se již od mala zajímala o koně a vždy snila, že bude mít vlastního. Rodiče jí koně nedovolili. Ale když byla větší, našla si jednu stáj, kde poznala svojí nejlepší kamarádku Silvii. Jezdecká stáj se zaměřovala na drezůru, která Lauru a Silvii bavila. Vždy snily, že se stanou nejlepšími jezdkyněmi. Laura se věnovala drezuře několik let. A když se mělo jet mistrovství, zaradovala se a přísahala, že udělá vše pro to, aby vyhrála. Silvie ale měla stejný plán. Jenže trenérka chtěla na mistrovství pustit jen jednoho jezdce, který by prestižní stáj reprezentoval. Laura byla vždy lepší než její kamarádka a i když se Silvie snažila sebevíc Laura byla napřed a trenérka zvolila ji jako účastnici na mistrovství.Měla před sebou hodně tréninků a jednoho dne, když jezdila na jízdárně, se něco pokazilo. Když se cvalem blížila k zatáčce, kůň zatočit nechtěl a běžel stále rovně. Laura vynaložila vší sílu, popadla koně za otěže a silně se ho pokoušela otočit. Kůň těsně před rohem prudce zatočil a poskočil. Laura ztratila rovnováhu vypadly jí nohy ze třmenů a cítila jak letí ze sedla. Padala, vše se zdálo jako zpomalené. Kůň začal vykopávat, když cítil, že je jezdkyně skoro na zemi. Laura těsně před pádem pustila otěže, tvrdě přistála na hlavu a její helma jí nemohla pomoci. A najednou tma. V hlavě se jí odehrávala ta scénka, jak se pod ní kůň z ničeho nic jakoby propadl a nemohla pochopit, jak se to mohlo stát. Vždyť jezdila už tak dlouho. Proc se neudržela? Proč to ten kůň vlastně udělal? Na to jak tvrdě spadla, necítila žádnou bolest. Snažila se otevřít oči, ale nešlo to. Po době, která se zdála nekonečná, začala pomalu rozeznávat tvary a vnímat. Když se úplně probrala, nemohla si ne všimnout, že sedí na křesle a nemohla se hnout, podívala se na ruce a nohy, byly připoutány řemeny. Laura se porozhlédla, kolem všude jen tma, nicota až na tři sloupy sahajíc k nekonečnému stropu, které byly v té dálce skoro neviditelné. Na to, že tam byla tma, viděla sebe dobře i křeslo, sloupy a ... Toho koně, kterého si před tím nevšimla, zírala upřeně před sebe a pohledem si měřila to záhadné zvíře. Alespoň si myslela, že je to zvíře, dokuď si nepovšimla tlumené záře, kterou jeho celé tělo vydávalo a toho prostředního sloupu v dáli, který byl vidět skrz něj. Bílý průsvitný zářící kůň se nořil ze tmy a přibližoval se k vyděšené Lauře. Zastavil asi metr před ní a upřel na ní prázdný pohled, ze kterého nešlo vyčíst, zda je smutný, naštvaný nebo šťastný. Po chvilce, co si vyměňovali pohledy, se kůň narovnal, pozvedl hlavu a promluvil k Lauře lidskou řečí. ,,Je tohle to, co jsi chtěla? Bavit se na úkol něčí bolesti?" Laura nechápala. ,,Kde to jsem? A co se stalo? A kdo jsi ty?",,Po tom, co jsi udělala, není na místě, abys takhle reagovala. Jsem tím kým budeš i ty! Jsem duše, kterou utýrali, někdo jako jsi ty! Stalo se to, co se mělo stát! Je konec a nikdy už nic nebude takové, jaké doposud bylo!" Laura se zarazila. ,,Jsem mrtvá?",,Ne, zatím ne, ještě pořád žiješ, je to ve tvé mysli, asi jsi potřebovala pořádnou ránu do hlavy, abys našla vlastní rozum. Dávám ti šanci se změnit, napravit své činy a očistit svou duši. Jinak budeš v temnotě bloudit navždy!" Laura pořád nevěděla co tak strašného udělala. ,,A co mám dělat pro to, abys mě nechala jít?",,Buď se vrátíš na zem do své původní lidské schránky a během pěti dní přesvědčíš celý svět, aby koně nezneužívali pro sport, aby je nebili, nepoužívali bolest k jejich ovládání a aby jim dali takovou volnost, jaká koním náleží. Nebo se do lidského života zpátky nevrátíš, ale narodíš se jako hříbě a prožiješ si to co kůň v zajetí lidí. To je druhá možnost." Laura nevěděla, která možnost je více šílená. ,,Chápu, že ti možná někdo ublížil, ale já to nebyla, proč si to musím odnést jen já?!" Duše koně za celou dobu nezměnila výraz ve tváři a v klidu odpověděla. ,,Nejen ty, každý kdo dělá tu samou chybu jako ty, si vybírá jeden ze dvou úkolů. Někdy se jim ale nepodaří přesvědčit svět a změnit ho k lepšímu, proto si musí podstoupit i druhý úkol, každý na konec zemře jako kůň, když je mu odpuštěno. Kdo jako člověk týral koně, bude jako kůň taky týrán. Nemusel by být, ale lidé se nezmění, dělají pořad to samé dokola znova a znova. Proč je taky na světě tolik trpících koní? Kdysi taky bývali lidmi, i my koně máme duši, jsme jako božstvo silné a spravedlivé, ale na zemi nemáme žádnou moc, nemůžeme ani křičet, lidé s námi špatně zacházejí, dělají chyby a myslí si ,že je to správné, na místo aby poslouchali koně, co jim říká,poslouchají jen jiné nevědomé lidi. Můžeš se vrátit a změnit svět za pět dní." Cože, to bych nezvládla ani za pět let ani za celý svůj život! Važ si toho, dávám ti šanci zachránit svůj promrhaný lidský život. Věř si a jednou používej i vlastní mysli." Laura viděla jak se vše začíná nějak měnit, rozplývat. Slyšela tlumené hlasy všude kolem sebe. ,,A jak se mám vrátit? Co mám vlastně dělat? Otevři oči, probuď se." Temnota se začala ztrácet stejně tak jako duše koně. Laura slyší něčí hlas a poznává ho....

Jestli chcete další kapitolu projevte o ni zájem v komentářích jinak nemá smysl dělat další kapitolu když to nikoho nebude bavit 😉 Tato kniha má i s tím 932 slov nechce se mi počítat bez toho sry... Mějte se krásně... Ahoj u další kapitoly 👋...